Vodafone Story II.: Lovec stopařů a pedofilní prodejce sladkostí

Zee je obrovsky milej a přátelskej člověk s brilantním smyslem pro humor, a tak si jeho společnost užívám. Je naopak naprosto vyklidněnej, někdy až moc. Všechno je mu u prdele, nemá problém ráno otevřít třeba o dvacet minut pozdějc, pokud je v práci sám, celou dobu si dělá účetnictví pro svoji firmu anebo projíždí na netu stránky o nízkoenergetickejch domech, do kterejch je blázen.

Jakmile ale dorazim já, nezavře hubu. Což je většinou fajn, aspoň nám čas rychle uteče. Není to ale tak, že by furt o něčem vykládal, naopak vyslýchá mě. Co se děje, co je novýho, už má  merku všechny mý kámoše, známý a známosti, nechápu, jak si to všechno pamatuje. Nicméně pamatuje, a tak se na ně neustále ptá a zná fakt snad každej detail mýho života. A královsky se baví. Narozdíl od Dina to není žádnej puritán, a tak rozebíráme i hodně osobní záležitosti. Dino je v tomhle ohledu nekompromisně zdrženlivej. Jednou se pohoršoval nad párem Brazilce a Angličanky, co s ním dřív bydleli, kvůli tomu, že si v obýváku dali pusu. Byl z toho upřímně pobouřenej. Číňani jsou na tohle hrozně nesmělí, vůbec třeba přiznat, že má někdo sex před svatbou, je pro ně prej naprostý tabu, a to i v kruhu přátel.

Jediná Zeeho potíž tkví v tom, že jelikož má tisíc jinejch starostí, je věčně nesoustředěnej, nic si nepamatuje a dělá chyby. Jako třeba když dává zákazníkům něco uplně jinýho, než chtěli. Vede spolu se svou ženou imigrační agenturu, maj kancelář v Queentown a nově expandujou i do Christchurch a Aucklandu. Pod sebou má tým imigračních poradců, krom toho dělá veškerý papírování a sám pomáhá klientům. Vedle částečnýho úvazku ve Vodafonu pak pracuje ještě ve směnárně… Nikdy nechodí spát dřív jak ve 2 ráno a vstává v půl osmý. Když si rozsedl brejle, chodil měsíc pouze jedním sklíčkem, protože prostě neměl čas s tím něco dělat. Už dva roky v obou jobech opakuje, že skončí, že je toho na něj moc. Skončí, až mu žena řekne, že ho potřebuje full time, až už se to nebude dát zvládat. No… evidentě to pořád nějak jde. Pro mě to znamená neustále dohlížet na to, co dělá, a zasahovat, když je mimo. A pracovat za něj, když má nějaký byznys povinnosti.

Tyhle svoje minusy však vytrvale balancuje vtipností a laskavostma. Policajt Jason s oblibou paroduje jeho vykulený oči a hlášku REALLY??!, kterejch se dočkáte téměř pokaždý, když na něj promluvíte. Neustále mi nosí čokoládový tyčinky nebo nějaký thajský sladkosti, který jsem v životě neviděla (dortíčky z černejch fazolí a rejže jsou můj favorit!), nebo mi dovalil na ochutnání kelímek thajskýho chilli - s doporučením, ať si nejdřív radši zajdu pro kelímek vody. Taky že jsem ji využila.

Jednou mě taky v práci bolel zub, respektive dáseň. Měli jsme celej den šíleně narváno a mluvit bolelo. Zee se zachoval jako kámoš a odněkud schrastil teplou vodu se solí na kloktání, abych se občas pokradmu vypařila na záchod a proplachovala. Večer jsem zjistila, že tam mám něco zabodnutýho... ostrej kousek něčeho, těžko říct. No díky bohu za to, k zubaři jsem nemusela.

V zimě jsme tu měli Gay Ski Week, největší gay a lesbickou událost na jižní polokouli. Zee se každýho zákazníka ptal, jestli přiletěl při tej příležitosti. Lidi celkem čuměli. Nicméně ne tolik jako ti, co během inkriminovanýho týdne zavítali k Mylesovi do obchodu se sladkostma.

Takto musel postávat před prodejnou a lákat dovnitř zákázníky – zejména děti. Tatínkové na něj zírali značně vyděšeně.

Naprostým pošukem je pak policajt Jason. Když korzuje po letišti, působí vážně, a lidi, co ho neznaj, se s ním bojí mluvit. Budí respekt. Ovšem jen do chvíle, než otevře pusu. Vždycky se vytasí s nějakou kravinou, co mě absolutně rozseká. Je pozoruhodný, jak někdo může stále vyzařovat přirozenou autoritu, ačkoli se ji permanentně snaží přebít naprostou demencí. Třeba se beze slova přesune přede mě k pultu, a když se s očekáváním nějakej chujoviny opatrně ptám, jak to de, vyzubí se od ucha k uchu – a vypadá, jako by právě snědl hovno, protože má po zubech rozpatlanou čokoládu.

Jednou přišel s tím, že ztratil klíče od policejního auta. Se mi snad jen zdá. Vedle nás sídlí letištní informace, kde každou chvíli rozhlasem vyvolávají jedince, co kdesi zapomněli bágl, pas či telefon, aby si to přišli vyzvednout. Řikám, že se poseru smíchy, pokud tam někdo ty klíče odevzdá a letištěm se ponese: „Prosíme policistu, jež ztratil klíče od policejního vozu, aby si je přišel vyzvednout k informační přepážce...“ Po půl hodině zjistil, že je má v kapse.

Jednou si mi stěžoval, že jsou chvíle, kdy se musí chovat jako profík, a hrozně ho to štve. Zavolali ho, aby šel dát do latě nějakýho týpka, co se rozčiloval u letištní kontroly. Musel ho slušně požádat, aby se uklidnil, ačkoli by chtěl prostě říct: „Fuck off. You are a fucking asshole, now fuck off." Někdy celej den jen pozoruje ženský, a když zmerčí vysokou a dlouhonohou, vydá se podívat, jak vypadá zepředu.

Další jeho specialitou je, že nás chodí strašit různejma skutečma story o masovejch vrazích, násilnících, šílencích a podobně. (Tady bude asi trochu na vině Zee, kterej se ho neustále ptá, jestli někdy někoho zabil.) Jeho vyprávění o "lovci stopařů" mi utkvělo v paměti obzvlášť. Týpek nabíral stopaře, v autě je omráčil a dovezl na svou farmu kdesi v zemi nikoho. Chudáci unesený stopaři se pak probudili před barákem, nikde nikdo, před nima jen nekonečný pole. V domnění, že se jim naskytla šance na úprk, se pochopitelně rozhodli vzít nohy na ramena. Jenže v tu chvíli za nima chlápek vyrazil s puškou a v poli je "lovil". Tato story lehce otřásla mou chutí procestovat Zéland stopem.

Pravdou každopádně zůstává, že jsem v práci nejradši sama. (S občasnou policejní kontrolou:) Celý dopoledne je většinou mtvý, a tak si stihnu zařídit spoustu věcí, odpovědět na všechny emaily, přečíst nový články na mejch oblíbenejch českejch stránkách a blozích, sjet zprávy, sepsat poznámky, obvolat kamarády. Není nad to svůj čas maximálně využít :)

Zaujalo: Ať žije slušný vychování

Předešlýho manažera Vodafonu odsud vyrazili, protože byl sprostej k zákazníkům. Od Dina vim o příhodě, kdy do obchodu vkročila paní větších rozměrů a dotazovala se, zda může dostat Skinny top-up (dobít si telefon). Skinny je další telefonická společnost na zélandským trhu. Manažera dopálilo, jak může někdo vejít do Vodafonu a ptát se po konkurenci. A tak na ni vyštěkl, že ona teda skinny (anglicky "vychrtlá") rozhodně není. Pani si evidentně stěžovala.