Co doma, část 2.: Necudná pokojská, psycho školení a psycho kočka
Lisa na výletování moc není, když má den volna, dává přednost spaní či masáži, kosmetice, kadeřnici a podobně… a tak je vděčná, že s ním všechny ty aktivity podnikám já, a nemusí to dělat ona:)
Nakonec tu dostala job v salónu, buď pracuje jako masérka, nebo vysedává na recepci. A po nocích k tomu chodí po barech oblečená jako pokojská (ale taková ta z filmů pro dospělý) a nabízí lidem pětiminutovou masáž krku. Oni jí za to pak můžou zaplatit, kolik sami uznaj za vhodný. Často je to fakt dost. Kdyby si ty peníze mohla nechat, byla by mrtě v balíku, ale bary s ní obchází i její šéfová, necudná pokojská 2, která peníze pak shrábne a Lisu platí hodinově. Myles prodává sladkosti v lolly shopu, kterej vedou Němci, takže pracovní morálka není zdaleka tak punková jako je tu zvykem. Což se mu samozřejmě nelíbí.
Zima byla taky ve znamení našeho warehousování. Jobu, kterej jsme s Janice začaly upřímně nenávidět. Základní problém byl už v tom, že chodit tam pět nocí tejdně navíc k naší normální práci bylo jednoduše moc. Byly tejdny, kdy jsem pracovala víc jak 70 hodin a to nechceš. Joo, workoholik ze mě nebude:) Dalším problémem byli naši kolegové. Jako chápu, že když makáte pět dní v tejdnu v noci a naprosto nezajímavej, monotónní job, nebudete zrovna happy a nadšený pro konverzaci. Ale ty lidi nemluvili. V pauze jen jedli (sladkosti a brambůrky) a četli dementní časopisy. Jako dokážu si představit, že ještě pár tejdnů, a byla bych na tom úplně stejně...
No a pak tu bylo školení na téma „Bolest“. Jako vážně. Všichni zaměstnanci jsme se nasáčkovali do místnosti s hordou pizzy a coly, a začala show. První otázka přednášejícího zněla: „How much pain do you want your customers to feel?“ Moje nutkání vyprsknout smíchy přebil údiv nad tím, jak debilní ten dotaz je (i když teda třeba u zákazníků, co rozdělávaj krabice od spotřebičů a pak je tam nechávaj ležet rozkramažený, bych si nebyla uplně jistá odpovědí…). Řešila se bolest zákazníků, šéfů a naše. Šéfové nás požádali, abychom každej na papírek napsali, co nás bolí, a pak to nalepili na nástěnku a bavili se o tom. Mě teda dost bolelo celý to školení a nejradši bych popravdě napsala, že je mi tu všechno uplně šumák, páč tu rozhodně neplánuju zůstat dýl jak tak další dva tejdny. Což se nakonec taky stalo, napsala jsem jim, že se mi práce pro ně nedaří skloubit s dalšíma dvěma prácema, co mám, a odporoučela se. Spíš se mi to teda nedařilo skloubit s mým mentálním zdravím, ale tak přílišná upřímnost občas škodí.
Jo a pamatujete si na Toma, kočku, co k ním přivandrovala s prvním sněhem? Tak Tom s náma střídavě pobyl celou zimu a je to vážně psycho kočka. Miluje náš gauč, náš krb, naši vodu a mlíko, kočičí žrádlo, co mu dáváme… ale ne nás. Když na něj někdo chce šáhnout, tak se ožene. Škrábe, prská, vříská. Janice říká, že je jako špatnej boyfriend. Přijde domů, jen když má hlad anebo mu je zima.
Pro ni je to vůbec hotovej přírodní úkaz, protože zná jen toulavý kočky a jenom z dálky… s rozmazlenou, rozeřvanou kočkou, jako je Tom, se jakživa nesetkala. Zezačátku ho pořád naháněla po pokoji, aby si ho vyfotila, a nechápala, že nereaguje na žádný stůj nebo sedni. Když vrněl (ve chvílích, kdy se válel na gauči a nikdo se ho nepokoušel dotknout), divila se, co to dělá za divnej zvuk, a přišlo jí to hrozně vtipný. A jak může v jednu odpoledne spát?! Vysvětlila jsem jí, že to je to, co kočky dělaj, a ona z toho byla vedle.
Koupila mu dokonce hračky: růžovou myš a medvídka na tkaničce. Jenže Tom nechce medvídka na tkaničce. Tom chce žrádlo. A někdy prostě jen chodí kolem a mňouká, a my nevíme, co chce. Jde ke dveřím, tak mu otevřem, ale on jen nakoukne ven a jde zase dovnitř. Pravděpodobně se jenom chce ujistit, jestli je tam pořád taková kosa.
Neustále jsme diskutovali nad tím, jestli je to chudák toulavá kočka (páč je kost a kůže), která když není u nás, někde mrzne a nemá co do huby, anebo má super život, kdy chodí od domu k domu a nechává se opečovávat. No nakonec se to vyřešilo tak, že jednoho dne Tom přišel s obojkem na krku. Takže evidentně někomu patří. Hajzl jeden.
Tak to byl takovej mini report z naší domácnosti. Respektive mojí ex-domácnosti, protože už tam nebydlim. O tom ale až jindy :)
PS: Moje sestra je ještě pořád Lord Hoven. Teď fušuje do cateringu:
Tenhle bufet bude asi hodně velká mňamka :D
Lucie Menclíková
Co bylo v dopise
Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.
Lucie Menclíková
Jak se mě ten nahoře snažil uplatit
Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.
Lucie Menclíková
Pořádná rána pod pás
Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.
Lucie Menclíková
Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej
Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.
Lucie Menclíková
Vampire pipina
Nakonec zafungovalo starý dobrý vydírání. Nevařila jsem ani neuklízela, po baráku se pohybovala zásadně polonahá a při pokusu o jakejkoli kontakt na Jasona ukazovala vztyčenej prostředníček.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.