Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Západní pobřeží Irish style, foto story part 3

10. 01. 2016 17:45:40
Greymouth je prašná díra jak z Divokýho západu, hospody se nápadně podobaj tamějším saloonům. Divim se, že tady nepoletujou takový ty chuchvalce slámy.

Je kolem pátý odpoledne, stále zoufale hnusně a my zastavujeme před pivovarem Monteith's, kde máme domluvenou prohlídku. Vyskakuju z auta a spolu se mnou vyskakuje i foťák – konkrétně z mojí kapsy do kaluže. Spíš teda něčeho o velikosti a hloubce jezera. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu. Rozchodit se mi ho už nepodaří. Jakože nikdy. To v tuhle chvíli ještě nevim, takže vytahuju baterku a kartu, a nechávám foťák sušit na baru, zatímco čekáme na našeho průvodce.

Monteith's má výborný pivo, sympatický heslo "Follow no one" a v jejich vtipný brožurce se praví například toto: "There's nothing more liberating than having the horizon in front of you, knowing that the rest of the world is behind you. And there's a cold beer or cider beside you." (Není nic lepšího než nechat celej svět za sebou, dívat se na obzor před sebou... a vedle sebe mít studený pivo nebo cider.) Amen.

Vyzvedává nás hlavní sládek Tony, a.k.a "the Kodak Kid" (prej se narve do každý fotky, která se pořizuje v jeho blízkosti). Ve skupince je s náma dalších asi deset lidí. Tony nás všechny zdraví a oznamuje, že si během návštěvy můžeme fotit, cokoli chceme. Ačkoli v žádným případě ani trochu nechci, vydere se ze mě srdceryvnej povzdech a všichni se otočej. Tony zmlkne a čumí na mě. Nedělá mi to ani trochu lehčí, chlapec. Ošiju se a vysvětluju, že jsem před chvílí utopila foťák v kaluži, tak mi to je trochu líto. Haha a jede se dál. Tony nás tahá mezi trubkama, vysvětluje z čeho a jak tu připravujou pivo, ukazuje, jak se plní do flašek. U flaškárny mi spadne na zem telefon a rozletí se na všechny strany – Tony zahlásí, že s tím foťákem se není čemu divit. Vůbec se nechci jít zahrabat.

A to ještě nevim, že to korunuju u sudu Golden Lageru, ze kterýho si můžeme na závěr sami natočit. Jdu prozíravě poslední. Půllitr natočim v klidu, jenže pak mi nejde zastavit pípa a pivo přetejká všude kolem. Je to oficiální: Tony mě nenávidí. Kdybych se mu přiznala, že jsem za točení piva byla nějakou dobu i placená, vsadim se, že to s nim sekne.

Tak samozřejmě to byla sranda (hlavně teda pro všechny kromě mě) a následný posezení na baru u krbu je víc než příjemný. V ceně exkurze jsou tři skleničky piva, a tak ochutnáváme. Mý favoriti jsou Velvet Stout a zázvorovo-hruškovej cider (no jó, ženský pití, že jo.) Na večeři jsme zavítali do saloonu k Dot, což byla pozoruhodná osmdesátiletá hippie alkoholička. Ale vařila dobře. Pořád mi smskuje Jason. A je milej. Zvláštní. Doma z něj člověk nedostane vlídnýho slova, ale jakmile vytáhnu paty, tak je to samý stejská se mi, chybí mi, jak se ke mně v noci tulíš, a podobně. A nabízí, že mi nechá svůj foťák, páč ho stejně nepoužívá. Píšu, že budu muset odjíždět častějc.

Druhej den je pro změnu nechutný počasí. Sněží, prší, chvíli svítí sluníčko a pak padaj kroupy. No kdo z tohohle má bejt moudrej?

Na Pancake Rocks fučelo tak, že nás to málem odneslo.

Krása, nicméně sůl v očích, sůl ve vlasech, sůl až na prdeli. Další destinace: Christchurch.

Autor: Lucie Menclíková | neděle 10.1.2016 17:45 | karma článku: 20.19 | přečteno: 755x

Další články blogera

Lucie Menclíková

Co bylo v dopise

Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.

15.10.2017 v 11:20 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 659 | Diskuse

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 17.41 | Přečteno: 635 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 803 | Diskuse

Lucie Menclíková

Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej

Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.

21.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 35.53 | Přečteno: 5426 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.78 | Přečteno: 96 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 311 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 76 Celková karma 24.90 Průměrná čtenost 1698

"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.