To mi takhle ráno volá Myles, že za nima s Lisou přijeli dva irský krajani a chystaj se na čtyřdenní road trip po zélandským West Coast. A maj jedno volný místo v autě.
Nabídka mě okamžitě nadchla – už jsem nevytáhla paty ani nepamatuju. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, jakej porod bude donutit Dina, aby mi dal volno. Jason mu od tý doby říká "company man".
Šlo jen o blbý dva dny – ty další dva jsem stejně nepracovala. A dala jsem mu o tom vědět dva tejdny dopředu. A hlavně: ani nebylo potřeba, aby za mě někdo zaskakoval, byl to víkend, kdy jsme s Dinem pracovali spolu. Jenže ten debil tam prostě nechtěl bejt sám! "Ne, Lucy, to by nešlo, víš, jak jsme teď busy, zákazníci tím budou trpět..." A bla bla a bla bla bla. A Zeeho k sobě ani nechce, protože to prej nezvládne. No jó, my tu vlastně řešíme kvantovou fyziku.
Když jsem nasraná a zoufalá dorazila domů a vyklopila celou story Jasonovi, bez mrknutí oka vzal telefon a vytočil Dinovo číslo.
"Čau, koozere, jak to de? Hele... pořádám za dva tejdny o víkendu párty." Potichu se tlemim.
"Fakt?! A co to je za párty?" žral mu to Dino. Vždycky mu všechno sežral.
"Noo... pánská jízda. Přijdeš?"
"Aha, no... tak jo."
"Ale právě bych potřeboval, aby Lucy vypadla z baráku..."
"Aaaaha..." začalo Číňanovi svítat.
"Říkala, že jí nechceš dát volno, takže neblbni a nech ji jet."
"Noo.... tak já to ještě promyslim."
"Tak dobře, koozere, zatim."
A za pět minut přišla smska: "A vážně bude ta párty?" Bože, bože.
Ta čínská herečka mě v tom nechala máchat ještě tejden. Celý dny jsem do něj hučela a dostávala jen samý nevim, nemůžu slíbit, kolik korjo (o korjo viz zde: http://menclikova.blog.idnes.cz/c/412781/Vodafone-pravidlo-c-1-hlavne-zakaznikum-nenabizej-blow-job.html) mi za to nabídneš... Kejvnul, až když jsem mu slíbila, že ho budu milovat do konce života. A mohlo se jet. Wohoooo.
První den vejletu začal tím, že Irishmeni měli dvě hodiny zpoždění. No co no, jsem aspoň stihla umejt všechno nádobí (ne Jasonova silná stránka) a skype se ségrou. Jo a pak jsem taky Jasonovi v reakci na jeho otázku ohledně zkoušení spodního prádla hodila na postel jednu svoji podprsenku a kalhotky se vzkazem "Zkus třeba tohle".
Po cestě do Wanaky jsem se seznámila se zbytkem posádky: rozvrkočenej týpek Simon, co hraje skvěle na kytaru a zpívá, a roztomilá bloncka Kim, původně z JAR, ale od základky v Irsku, Mylesova kámoška z dětství, se kterou chvíli taky chodil.
Do Puzzling Worldu se mi nejdřív vůbec nechtělo (to je přece pro děcka?!), ale nakonec to byla fakt hrozná sranda, doporučuju.
Čas zamířit k Franz Josef. Blue Pools po cestě:
A konečně po pěti měsících moře!! Nádhera.
Do Franz Josef jsme se dokodrcali v noci, dali pár drinků a songů na kytaru a zatáhli to. Big day tomorrow. V noci píše Jason, že konečně chytil tu myš. Přidává milion vykřičníků, tvrdí, že je to "krysa", že se na ni vyplížil a lapil ji do krabičky na jídlo. Protože je ninja. Když se ptám, jestli ji zabil, nebo někam vypustil, odpovídá, že vypustil. Mně do postele. Ha ha. Nee, vypustil ji na louku za barákem, páč věděl, že mi to udělá radost. Well done:)
