Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lásky jedné tmavovlásky V.:)

27. 12. 2015 21:16:19
Když se ráno vzbudim, moje první myšlenka zní: no do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele. A to ani ne tak proto, že sotva stíhám do práce.

Vyletim z postele jak namydlenej blesk, u sebe v pokoji na sebe naházim oblečení, pak koupelna v sekundě, hup na kolo a rychle pryč. Do čeho se to zas řítim?

V práci jsem naštěstí sama, na Dina bych fakt neměla nervy. Vyšiluju. Nevim, co dělat, co si myslet, co cejtit. Řikám si no ty vole, ty jsi ale blbá. Ale usmívám se u toto. Bylo to divný. Sakra divný. Jako když skončíte v posteli s tátovým kámošem. DIVNÝ. Jenže to vůbec není špatný a ten kámoš se vám fakt líbí. Pak s nim taky ale ještě bydlíte.

Píšu Max. Má shodou okolností odpoledne volno, a tak se v mžiku objevuje s obří čokoládou, kterou během diskuze nad vzniklou situací konzumujeme. Kdo si ten den přišel koupit simku (nebo se nedej bože na něco zeptat!), byl hrubě odbyt, setřen a poslán domů. Koho si jako myslíte, že to zajímá?! Když po pětihodinovým rozboru problému jedu domů, jsem uplně stejně v prdeli jako předtím, ale aspoň v sobě mám tu čokoládu. No, nezbyde nic jinýho než se k tomu postavit čelem. Respektive se k Jasonovi postavit čelem a uhodit na něj, jak si to jako představuje dál.

Zaparkuju kolo (třísknu s nim nevybíravě o zeď) a neochotně se šourám dolů po schodech. Jason není doma. No to jako kdybych na něj měla čekat, tak si ukoušu obě ruce. Je sobota večer a u Zuzany je párty, na který bude i Lisa s Mylesem. Házim se do gala a mizim. Žádný stavění čelem se dneska konat nebude.

Zuzana bydlí kousek po silnici směrem na Queenstown, je krásná noc s oblohou plnou hvězd, a tak se rozhoduju slízt dolů a projít se podél jezera. Kde je standardně tma jako v řiti a kluzko po dešti, ale tak znám to tam přece jako svý boty. Anebo taky ne. S romantickou procházkou a čuměním na hvězdičky mám celkem rychle útrum. Zahučim totiž až po kolena do příkopu plnýho bahna. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu. To mám za to, že jsem se tak zbaběle zdejchla, ty vole. Ne, nestačí, že jdu pozdě, ještě musim dovalit jak Jožin z bažin. Super.

Nálada na párty je ale skvělá a obdržet místo welcome drinku suchý kalhoty je těžce originální příchod. Lisu s Mylesem vidim hrozně ráda, a když vyzvídaj, co je novýho, jdu s pravdou ven. Myles má rázem úsměv od ucha k uchu. "To neni vtipný, ty demente!" prskám na něj. On ale dál mlčí a kření se jako idiot. "No, nám to bylo jasný od začátku, jen jsme čekali, kdy to přijde," vysvětluje Lisa a taky se blbě culí. Bezva, takže jedinej, kdo je tady překvapenej, jsem já. Večer je ve znamení drinking games a hektolitrů alkoholu, volím strategii vylejt si mozek a nad ničim nepřemejšlet.

Druhej den v práci jsem už klidnější a rozhoduju se, že nebudu nic řešit a nechám tomu volnej průběh. Prostě z toho nebudeme dělat vědu a uvidíme. Mám slunce v duši. Odpoledne valim na nákup, a když se pak obtěžkaná taškama plahočim na kole do kopce, potkávám Jasona v autě. Zastavuje. Můj pozdrav zní, jak kdyby mi někdo stál na koulích. Zas tak nad věcí evidentně nejsem. "Jedu do půjčovny pro film," hlásí. "Aha, ok," pípnu. Pak zase šlapu na pedál a doma letim do sprchy. Když vylezu, Jason už je zpátky a křikne, ať se podívám na kuchyňskou linku. Otáčim dývko, který tam leží, a ejhle – Zlodějka knih! Ty jo, tak to čumim, jednou jsem se mu zmínila, že je to jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem četla. Hezký:)

"Tak na to mrknem?" nadhazuje. "Tak jo," odpovídá hlásek drcených koulí. Sedám si na gauč dva metry od něj a objímám polštář. On si taky jeden dává na klín a prej, jestli si nechci lehnout na něj. Uhmmm...co? "Okej..." vymáčknu ze sebe nakonec a prkenně se pokládám. Ta prkennost nejde přehlídnout, a tak Jason dodává, že nemusim, jestli nechci. "Né dobrý," huhlám do polštáře a je mi blbě. Asi po pěti minutách Jason film zastavuje a já cejtim, jak mi srdce bije jako o závod. Tenhle policajt mi přivodí infarkt, ty vole. "Hele, koozere. Co si takhle promluvit o tom, co se stalo?"

"Uhmm," špitnu.

"Lituješ toho?"

"Ne...," otočim se na něj.

"Já taky ne."

No... to se asi dá považovat za dobrej začátek? Jason vykládá o tom, jak nevěřil, že bych ho mohla chtít, a jak se bál něco udělat. A ani po tý noci s whisky a dekou nedával moc šancí tomu, že by z toho mohlo něco bejt. Prej si říkal, že uvidí, jak zareaguju ráno, až se vzbudim. Jestli budu pořád tak přítulná, tak dobrý, a jestli budu chladná, tak nic. Můj zběsilej úprk nahrával spíš tý druhý variantě. Sakra, a já si myslela, že spí :D Vysvětluju, že jsem si to potřebovala trochu srovnat a že mi to ještě možná bude chvíli trvat. A že je pro mě těžký někomu věřit. Znova opakuje, že v žádným případě nemá v plánu se mnou vyjebat. A že mě má rád.

"No tak jo," uzavírám. A tulim se. Co vyplodil, na mě udělalo celkem dojem, Znělo to příjemně upřímně. Překvapil hoch. Jo a filmová verze Zlodějky nesahá svojí literární předloze ani po kotníky. Přece jen tam šlo především o spisovatelský (a v český verzi překladatelský) mistrovství. I když teda nutno přiznat, že můj úsudek může bejt dost ovlivněnej tím, že mi celou dobu utíkaly myšlenky úplně jinam:)

Autor: Lucie Menclíková | neděle 27.12.2015 21:16 | karma článku: 22.43 | přečteno: 1573x

Další články blogera

Lucie Menclíková

Co bylo v dopise

Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.

15.10.2017 v 11:20 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 659 | Diskuse

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 17.41 | Přečteno: 635 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 803 | Diskuse

Lucie Menclíková

Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej

Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.

21.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 35.53 | Přečteno: 5426 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.78 | Přečteno: 96 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 311 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 76 Celková karma 24.90 Průměrná čtenost 1698

"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.