Lucie Menclíková
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Seznam rubrik
Lucie Menclíková
Pokud v letadle najdete nějaký drogy… nebuďte blbí a nechte si je!
Asi po tejdnu v práci nás Brad poslal spolu s chlapama na Školení o nebezpečném nákladu – různejch radioakticních a toxickejch látkách, výbušninách, hořlavinách, apod., se kterejma my do styku sice pravděpodobě nepřijdeme,
Lucie Menclíková
O obřích dámských spoďárech mého šéfa a dalších každodennostech
Věc, která nám od začátku byla kladena na srdce nejvíc, bylo chodit do práce včas. A to tak, že pokud máme začínat v 11:45 a šéf nás uvidí ve dveřích 11:45, je to do nebe volající drzost a máme průser. Jako snad chápete,
Lucie Menclíková
4. 9. 2014 Přiznání budižkničemu blogerky aneb Kdyby něco, žiju
Oká, takže nezbývá než přiznat, že s formátem deníku jsem ztroskotala rychlejc jak Titanic. Díky moc všem, kdo mi psali emaily a strachovali se o moje zdraví nebo jim chyběly moje články:) Pravdou je, že jsem se plně zabydlela a večerní psaní vystřídal jinej program. Říkala jsem si pohoda, prostě dám chvíli pauzu a pak to zpětně doženu, ale postupem času se mi poznámky začaly nekontrolovetelně kupit, a čím víc jich bylo, tím nemyslitelnější se zdálo, že je ještě někdy zvládnu smysluplně uspořádat. A tak prostě píšu dneska (zrovna mám chřipku, ležim v posteli a fňukám po mámě) a pokusim se postupně zrekapitulovat, co se s mým životem událo během posledních třech měsíců. Za tu dobu se mi mimo jiné podařilo pracovat celou dobu bez jedinýho dne volna (ok, jednou jedinkrát jsem se omluvila, že je mi blbě, a jela s Janice na road trip:) – pokud tohle čte můj šéf Glen, znova upozorňuju, že google translator je bullshit a tahle věta říká něco jinýho, než si myslí), začít upřímně nenávidět Warehouse, naučit se plynně španělsky, vyskočit z letadla z výšky 4,5 km a padat minutu volným pádem, opařit si v práci celej obličej horkým čajem (což bych v životě nevěřila, že je možný), brečet u písně od Lucie Bílý (což bych taky nevěřila, že je možný), oslavit Vánoce v srpnu, naprosto si zamilovat Queenstown a taky přidat pár řádků do kapitoly "Moje milostné držkopády s cizinci". No ale popořadě :)
Lucie Menclíková
Moje sestra je Lord Hoven
Dnes trochu z jinýho soudku. Pamatujete si kauzu L. H. alias Lord Hoven? Někdo dával toaletám na VŠE hnědej nátěr a k dílu se hrdě hlásil iniciálama L. H. – protáhnutýma prstem v hovnech na zdi. Moje sestra si na tom v roce 2007 (když byla ještě v pubertě) vybudovala image a všem známejm tvrdila, že je to ona. Tenkrát jsem jí nevěřila.
Lucie Menclíková
29. 5. 2014 Den blbec
Ráno nám u dveří trůní sněhová nadílka. Janice z toho má druhý Vánoce, vybíhá ven v pyžamu a žabkách, a pokřikuje na mě, ať se jdu honem podívat. Já skypuju a nehnu ani brvou.
Lucie Menclíková
26. 5. 2014 Jak k nám zavítala depka a vzala nás na disco
Tento blog vznikl na popud mojí kámošky-nepokrevní sestry, která dostala brilantní nápad, že budeme sepisovat naše životní story (ona z ČR a já ze Zélandu), a až se vrátim, tak je dáme do kupy a vydáme. Haha. Ona začala psát první – a skončila stejně rychle, jako začala. Neměla v tej době zrovna nejveselejší období, a když mi poslala svůj první zápis, měla jsem z toho dva dny depku. Pak jsem jí nejistě napsala, jak se má. A dodala, že doufám, že dobře, protože jestli ještě něco takovýho napíše, tak se zabiju. Má mě ráda, a tak s tím radši sekla. Mně chvíli trvalo se k psaní dokopat, a začala jsem se zpožděním. Ale zabít se z toho zatím nechci.
Lucie Menclíková
24. 5. 2014 Růže od tučňáka
Občas mi někdo pošle email, že čte můj blog a přijde mu to fakt vtipný. To samozřejmě potěší. A tak mi napsal i jeden týpek, co na oplátku za moje psaní, kterým se baví, nabízel, že kdybych někdy potřebovala v ČR něco zařídit,
Lucie Menclíková
22. 5. 2014 Český sny, irský trápení a australský sušenky
Strašnou řadu let se mi nezdály vůbec žádný sny – dokud jsem nepřijela sem. Nechápu to, ale choděj noc co noc.
Lucie Menclíková
Vodafone pravidlo č. 1 – hlavně zákazníkům nenabízej blow job
První dny do mě Dino horem pádem hustí všechno o SIM kartách a telefonech, cenách volání, smlouvách, nabíječkách a bla bla. V mezičase mi na netu ukazuje profily českejch fotbalistů v čínštině. Taky fotky všech mejch kolegů z aucklandský a christchurchský pobočky a o každým prohodí pár slov. Zaujala mě herečka Carolyn (třeba Pevné Pouto / Lovely Bones). Napůl točí filmy a napůl maká pro Vodafone. Jak podotknul Dino: „What the fuck happened to the movies?!“
Lucie Menclíková
17. 5. 2014 Night shift makes you feel like shit
A je to tady – dlouho očekávaná inventura ve Warehousu, náš první job. Venku se stmívá, tahle noc bude dlouhá. Janice zaboha nemůže najít klíče od auta, těžce nestíháme a nakonec musíme vzít zavděk náhradníma. Co by taky ne – není nad to přijít první den do práce pozdě.
Lucie Menclíková
14. 5. 2014 Jak se stal kozel zahradníkem
Ashley s Jasonem zmizeli jak pára nad hrncem. Uvažujem, jestli se nezdejchnout taky. O to víc, když Devon přichází s tím, že chce další peníze na dřevo na zimu. No faktem je, že do něj nevidim. Kdykoli se chystám na leti
Lucie Menclíková
11. 5. 2014 Den matek a sněhuláků
Můj nezávislý průvodce tvrdí, že se dá vyjet autem nahoru na The Remarkables, odrovnat se překrásným výhledem a vyšlápnout si k jezeru Alta (a že je to něco, o čem se moc neví, páč je to zadarmo, a po turistech se nechce, aby v Queenstown dělali něco zadarmo, chce se po nich, aby skákali z mostů a letadel, a vůbec si nacvičovali různý sebevražedný techniky). No takže balíme čepice a rukavice, jelikož tam už bude bílo, a jde se na věc. Aby bylo jasno – tohle není jen tak obyčejná výprava. Tohle je Janicina výprava za sněhem. Její první v životě. Jo a taky je Den matek :)
Lucie Menclíková
10.5.2014 Z Glenorchy do ráje aneb Shit, this is amazing
Ráno vezeme Leona na letiště. Než vyrazíme, strká nás, ať se jdem podívat do kufru od auta (který bude už brzo naše:). A opět mě utvrzuje v tom, že je fakt neuvěřitelnej – koupil všechno, o co jsme si řekly v kartách.
Lucie Menclíková
9. 5. 2014 Drogy, alkohol a česnek
Brad zavolal hned druhej den. Jestli prej mám pořád zájem a že mě zve na drug and alcohol test a taky vyplňování stohů papírů. Jsem samý thanks, ale on mě hned brzdí, že ještě musim projít tím testem. Že jsem sice jednou nohou ve dveřích, ale ještě ne uvnitř. Ježišmarja, Brade, klid.
Lucie Menclíková
8. 5. 2014 No money, no honey aneb Fňukání váguse
Bude zima, bude mráz, dny se krátí a s nima i naše úspory. Rozeslaly jsme asi milion životopisů a v okolí oběhaly, co se dá. Výsledkem zatím je, že máme příští tejden job ve Warehousu, třídenní inventuru. Což znamená, že ještě nezkrachuju, a tak jsem si koupila čepici a tepláky, možná že si budu brzo moct dovolit i svetr:)) Nedávno taky končil nábor zaměstnanců na letiště, kterej zajišťuje Devonova maminka, a tak na poslední chvíli přihodila naše životopisy k těm, co postupujou k pohovoru. Pozice: Aircraft Cleaner. Pohovor je dneska.
Lucie Menclíková
6. 5. 2014 Když se dva perou, třetí se směje
Máme postel – hned druhej den nám ji dovezl Devonův magickej otec. Ten chlap je třída. Nicméně už tři dny jsem nespala. Nevim, prostě to nejde, celou noc se jenom převaluju (a poslouchám Janicino chrápání starýho dřevorubce). Cejtim se jak zombie.
Lucie Menclíková
4.5.2014 Odvrácená strana Queenstown aneb Noční můra z Fryer Street
Od rána prolejzáme Lakes Weekly a hledáme rozumnej podnájem. Odpovídáme na dva nejlevnější inzeráty (který jsou stejně pořád šíleně drahý) a domlouváme si prohlídku. Jeden z nich – Nice View Ltd. – má vlastní web, a tak na to házíme očkem. Pokoje vypadaj pěkně, na stránkách se mimo jiné praví, že v bytě je útulno a čisto. Majitel akcentuje zejména krásnej výhled a „very cool“ spolubydlící.
Lucie Menclíková
2. 5. 2014 Paní, co se neuměla smát
Den nezačíná zrovna nejlíp, kluk, co s náma sdílel pokoj, Janice ukradl ručník. Divim se jak to, že nedal přednost tomu mýmu se surfujícím bobrem, ale pochopim poté, co zjistim, kolik stál ten její. Týpek věděl, co bere. Hajzl jeden, lituju úsměvu, co jsem mu věnovala, než jsme se odebraly na snídani. Na interview s sebou pakujem i gorilu a Leon nás bere autem na dobrý stopovací místo. No, dobrý... před hřbitovem. Hřbitov sousedící s benzínkou a přímo na dálnici jsem teda ještě neviděla.
Lucie Menclíková
1. 5. 2014 Tato gorila cestuje do Wanaky, nenechte ji čekat
Náš inzerát na spolujízdu zůstal bez odezvy, takže ráno vyrážíme na stopa. Respektive spolíháme na gorilu, že to oddře za nás.
Lucie Menclíková
30. 4. 2014 On the road aneb Don’t worry, be happy
Když se ráno potkáváme s Leem v kuchyni, svěřuje se nám, že před několika dny ztratil pas. A ptá se, jestli je to hodně špatný ho nemít. No hele, co ti mám povídat, důvod k oslavě to zrovna není. Je to svéráz... jezdí bez řidičáku, cestuje bez pasu. Ke všemu jelikož nás Aaron vyzvedává, všimne si ho, jak kouří na terase – a není nadšenej. Janice podotýká, že týpek je až po uši ve sračkách. Nelze než souhlasit.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
