Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

Jen pár dní potom, co jsem ve Starbucksu sepsala předchozí článek, se začalo všechno srát. Jako by se na mě život za ty velkohubý kecy urazil a rozhodl se mi předvíst, že vím úplný hovno. Konkrétně tím, že mi bod číslo 3 omlátil o hlavu.

Je kousek k půlnoci a Jason furt nikde. Což je poněkud divný, protože takhle pozdě nikdy nechodí. Nechodí vůbec pozdě. Pokud nepolicajtuje, je už v osm vyvalenej u televize a sleduje rugby nebo dokumenty o masovejch vrazích. Ani nevim, kam šel, když jsem se vrátila z práce, už tu nebyl. Sedim v obýváku na koberci, klimbám opřená o gauč a vzhůru mě drží v podstatě jen bolest z toho, jak už mám otlačenej zadek. Na smsky neodpovídá. V břiše mě začíná tlačit nepohodlnej šutr. Snad se mu něco nestalo?!

Dveře se odšoupnou něco málo před jednou.

"No ahoj, kdes byl?" vybafnu.

Mám upřímnou radost, že je celej, ale něco mi brání v tom, abych mu skočila kolem krku. Nepodívá se na mě. Ani se neusměje.

"Zakecal jsem se s Philem," prohodí. Phil, nejlepší kámoš. Ptám se, co řešili. Prej problémy světa.

"Aha, a jaký problémy podle vás svět má?" zajímám se, a přece jenom se zvednu, abych mu dala pusu.

"Ženský," zabodne se do mě pohledem.

No jo, obvyklý kecy. Chvilku váhám, nakonec ale pokračuju žertovým tónem. Já přece nic neprovedla.

"Jakej já jsem pro tebe problém, prosim tě?" přitáhnu si ho k sobě.

Valnou odezvu to ale nemá. Sedá si do křesla a vypadá jak zpráskanej pes. JASON MLUVÍ VÁŽNĚ. No tak to je průser.

"Teď žádnej, ale potencionálně můžeš bejt."

No a pak to přišlo. Pro mě úplně zčistajasna a bez varování, jako když vám krystalek cukru v palačince rozpůlí zub, o kterým jste si mysleli, že je v naprostým pořádku.

Všichni mu říkaj, že je totální šílenec, když chce bejt s takhle mladou holkou... měl by si najít někoho svýho věku a odsud... uteču mu, podvedu ho, oškubu ho... můžu se kdykoli sbalit a vypadnout, kamkoli jen budu chtít, nikde mě nic nedrží... ani není jistý, že tady budu moct zůstat... děti budou problém, všechno bude problém...

Moje reakce:

 

Když si ten, co mi stojí na vedení, přešlápl a mně došlo, že tohle se skutečně děje, zmohla jsem se na pouhý: "Co je komu po tom, co si myslej ostatní?"

"No a nemaj snad pravdu?!" vyštěknul.

 

 

Slyšim dobře, neslyšim dobře, slyšim dobře, neslyšim dobře. Slyšim dobře. Sakra.

"No, to si budeš asi muset přebrat sám," ozývám se nakonec ublíženě.

A on toho sype z rukávu víc: Pořád chodím někde s někým kalit, kdo ví, co tam dělám... potřebuju se obklopovat lidma, a on ne... "Budeš mě chtít, až mi bude padesát?!" A samozřejmě klasický: "Vždyť bych mohl bejt tvůj táta!" Plus borec na konec: "Zrovna jsem skončil dlouholetej vztah a nevim, co chci... rozhodně jsem nechtěl rovnou do dalšího..."

No to já taky ne, ale stalo se, že... Hm, super, a jsme zpátky u toho, co jsem řešila hned na začátku, a bylo mi řečeno, ať se uklidnim, že moc přemejšlim a všechno bude ok (viz článek zde: http://menclikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=482927) A já se uklidnila. Úplně "ok" mi to teď ale nepřipadá. Pan policista se normálně podělal strachy. 

No, nebudu vás napínat, zbytek je nuda nebo respektive vůbec žádnej zbytek není... byla jsem tak vykolejená, že jsem se už nezmohla ani na slovo. No a než jsem se z toho šoku stihla dostat, Jason prohlásil, že je utahanej jak kotě a jde spát, takže dobrou noc, koozere, a sladký sny.

Tak to nepochybně budou.

Autor: Lucie Menclíková | sobota 23.9.2017 10:12 | karma článku: 22,12 | přečteno: 1025x
  • Další články autora

Lucie Menclíková

Co bylo v dopise

Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.

15.10.2017 v 11:20 | Karma: 23,26 | Přečteno: 1083x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma: 19,66 | Přečteno: 890x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej

Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.

21.9.2017 v 7:30 | Karma: 36,28 | Přečteno: 5627x | Diskuse| Společnost

Lucie Menclíková

Vampire pipina

Nakonec zafungovalo starý dobrý vydírání. Nevařila jsem ani neuklízela, po baráku se pohybovala zásadně polonahá a při pokusu o jakejkoli kontakt na Jasona ukazovala vztyčenej prostředníček.

26.8.2017 v 16:20 | Karma: 25,64 | Přečteno: 2981x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Spor o prdy

Máme tu první zásadní problém, kterej se stal zdrojem uštěkanejch hádek, ublíženejch vydíracích manévrů a demonstrativního třískání dveřma. A jak se dalo při Jasonově svéráznosti očekávat, je to samozřejmě něco naprosto bizarního.

24.8.2017 v 12:57 | Karma: 35,63 | Přečteno: 5691x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez

Jak Jason slíbil, tak se taky stalo. Dvoudenní výlet - jupííí! Jedeme až úplně na jih do Bluffu - nejjižnější město na Jižním ostrově, proslulý vynikajícíma ústřicema (FUJ, těch já se teda určitě zdržím).

21.8.2017 v 14:33 | Karma: 25,04 | Přečteno: 2072x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Myles a Lisa se rozešli

WTF?! No jo. Je to neuvěřitelný, jak ty páry, co vypadaj, že jsou naprosto dokonalý a šťastný, vám vždycky nakonec vyrazej dech tím, že se rozejdou, a dvojice, u kterejch to evidentně skřípe, to (více či méně) vesele koulej dál.

18.4.2017 v 22:38 | Karma: 23,42 | Přečteno: 1118x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Jasonovo nové já aneb Kde spal táta??

Co jsem se vrátila z vejletu, je Jason jako vyměněnej. Dalo by se říct, že je až MILEJ. Asi mu hráblo.

30.10.2016 v 16:28 | Karma: 25,11 | Přečteno: 1045x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Christchurch a co z něho zbylo

Christchurch je město mnoha tváří, který ve mně zanechalo fakt rozporuplný pocity. Žádná z těch tváří není krásná, jsou spíš ztrhaný a zapatlaný make-upem, nicméně se jim nedá upřít zvláštní kouzlo.

29.6.2016 v 18:40 | Karma: 22,49 | Přečteno: 1186x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 3

Greymouth je prašná díra jak z Divokýho západu, hospody se nápadně podobaj tamějším saloonům. Divim se, že tady nepoletujou takový ty chuchvalce slámy.

10.1.2016 v 17:45 | Karma: 20,58 | Přečteno: 787x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 2

Druhej den nás čekal vejšlap na ledovec Franz Josef: do krpálu deštným pralesem a po kluzkejch šutrech, ale vyfasovali jsme spešl ohozy i boty, a taky sexy průvodce.

9.1.2016 v 20:34 | Karma: 19,09 | Přečteno: 620x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 1

To mi takhle ráno volá Myles, že za nima s Lisou přijeli dva irský krajani a chystaj se na čtyřdenní road trip po zélandským West Coast. A maj jedno volný místo v autě.

30.12.2015 v 7:00 | Karma: 22,45 | Přečteno: 741x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Chlapci a chlapi

A tak jsem začala Jasona poznávat z úplně jiný stránky. Ukázalo se, že není jen přerostlý děcko, co se většinu času chová jako dement a nikdy nemluví vážně, ale taky chlap, kterýmu chybí táta a život s nim párkrát pěkně vyjebal.

29.12.2015 v 17:35 | Karma: 20,77 | Přečteno: 1217x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky V.:)

Když se ráno vzbudim, moje první myšlenka zní: no do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele. A to ani ne tak proto, že sotva stíhám do práce.

27.12.2015 v 21:16 | Karma: 23,09 | Přečteno: 1653x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky V.?

Zuzana se sekla – netrvalo to dva tejdny, ale devět dní. No kdo by to řek? Já teda ne. Seběhlo se to následovně:

6.11.2015 v 9:27 | Karma: 22,79 | Přečteno: 1779x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Fat bitch a trapná masáž

Čas vrátit se zpátky do současnosti – do domku na kopci, kterej sdílím s potrhlým policistou a pravděpodobně taky myší a vačicí.

31.10.2015 v 21:04 | Karma: 22,33 | Přečteno: 1146x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Run, Forest, Run! aneb Hornice na útěku

V hostelu jsme naštěstí moc dlouho nezůstaly, po tejdnu následovalo stěhování k letišti a čupr Devonovi, se kterým jsem získala novou běžeckou trasu.

28.10.2015 v 20:55 | Karma: 20,06 | Přečteno: 847x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Uctívačka dortů nehází flintu do žita

Jak už jsem předeslala v minulým článku, potom, co mi pohled na váhu přivodil menší infarkt, jsem se rozhodla začít se sebou něco dělat. Ne že by mě tohle rozhodnutí nějak znenadání osvítilo, v minulosti proběhlo už několikrát.

26.10.2015 v 19:37 | Karma: 26,00 | Přečteno: 1068x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Blues stárnoucí uctívačky dortů

Dovolím si na chvíli odbočit, aneb čas na tlustou vsuvku. O tom, jak mi věk a velikost pozadí přerostly přes hlavu.

10.8.2015 v 19:07 | Karma: 24,78 | Přečteno: 1311x | Diskuse| Ona

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky IV. - Jak mě rybář zpráskal prutem

Přemejšlela jsem, že tuhle epizodu snad vynechám, páč je to už vážně trapný... Ale tak jednou jsem se rozhodla jít s kůží na trh, tak bych ji tam měla vynýst celou, no ne? Ou jé, směle do toho.

4.8.2015 v 9:27 | Karma: 22,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 76
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1774x
"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.