Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Spor o prdy

Máme tu první zásadní problém, kterej se stal zdrojem uštěkanejch hádek, ublíženejch vydíracích manévrů a demonstrativního třískání dveřma. A jak se dalo při Jasonově svéráznosti očekávat, je to samozřejmě něco naprosto bizarního.

Ok, já teda nevim, ale mám zafixovaný, že před drahou polovičkou se neprdí. Rozhodně ne po měsíci vztahu. Jako víc lidí mi říkalo, že se k tomu nějak po letech dopracujete, ale už jsem pár dlouholetejch vztahů měla a tohle teda zůstalo díky bohu tabu. Jasně, stane se, ale tak trapná chvilka a jde se dál. Ale aby to byl naprostej standard? A v posteli?! To po mně fakt nikdo nemůže chtít. Ne, díky a nazdar tvá Máňa.

 

Začalo to nevinně jednoho večera, když jsem si k Jasonovi, kterej datloval něco do telefonu, zalezla do postele. Zaplula jsem pod krásně nadejchanou peřinu (to jsem ještě neměla ani nejmenší tušení, čím je asi tak "nadejchaná") a spokojeně se k němu přitulila. Jako výraz jeho potěšení bych čekala cokoli jinýho než nekonečně táhlej bublavej zvuk. Normálně tam hodil brutálního bubláka. Ztuhla jsem. A pak vyskočila na nohy.

"No to si snad děláš prdel?!"

Jason zvednul zrak od telefonu a pobaveně se pousmál. "A co jako?" odtušil.

"A co jako?! Že ses asi úplně posral jako!"

No, upřímně jsem doufala, že zase až tak hrozný to nebylo, i když jak jsem se dozvěděla z článku s názvem "Prdologie" (http://gsoumi.wz.cz/index2.php?id=hardy_povidka5), takzvaný Bublouš spadá do kategorie "mokrých tónů" a jako jeho vedlejší účinek se nezřídka objeví hnědá stopa na textilu. I když tenhle Jasonův úvodní už byl možná Bubloušova silnější forma "Rolling Stones"... no, článek každopádně doporučuju - zejména svojí sestře, alias Lordovi Hoven (o ní zde: http://menclikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=415223), když mi přišel pod ruku, byla jsem zrovna po tréninku ve fitku a břišní svaly mě ze smíchu bolely tak strašně, že mi tekly slzy, přesto jsem ale musela dočíst do konce. Bublavé prdy v uzavřené mítnosti se také řadí mezi "15 nejhorších zvuků, při kterých se chcete zabít" (http://style.iprima.cz/kuriozity/15-nejhorsich-zvuku-pri-kterych-se-chcete-zabit). A jo, já jsem se v tu chvíli teda zabít chtěla. Jako vážně? Jason se mým zděšením královsky bavil. Dyť je to prej úplně normální. "Jo? Na jaký planetě, prosim tě?!"

Nejhorší na tom je, že on to myslel fakt vážně. A nechápal, proč já z toho dělám Třetí světovou. Prej z komára velblouda. Stála jsem u zdi, naplácnutá na stěnu jako ten komár, a říkala si, že se mi to snad jenom zdá. Za co? Řekni mi, za co. Začala jsem mu pomalu vysvětlovat, že tohle se prostě nemůže v žádným případě dít, že to je za naprosto všema mejma hranicema a že jsem právě prodělala srdeční příhodu. Nakonec rezignoval s tím, že jestli mi to fakt tak strašně vadí, ta to teda dělat nebude.

"Přísaháš?"

"Přísahám."

Odlepit se od tý zdi mi trvalo pěknejch pár minut. Jason poplácal místo na posteli vedle sebe. Nechtělo se mi tam, ještě před chvílí tam probublával tajfun. Nakonec jsem se ale odvážila a hlavou se mi honilo, že na tuhle epizodu snad dokážu brzo zapomenout - ty vole dyť já tohle ani nemůžu nikomu říct! Jasonovi bylo jasný, že kdyby se na mě teď pokusil sáhnout, tak mu tu ruku urazim, a tak mi dal pusu na čelo, obrátil se na bok a zhasnul.

"Dobrou noc, ty moje malá citlivko."

Zezadu jsem se k němu přitulila a zavřela oči. No a v tu chvíli tmu proříznul zvuk motorové pily. Jason vypustil Škrtiče.

"To sis fakt myslela, že dám na ty tvoje pindy, koozere?" smál se, až se za břicho popadal.

Vystřelila jsem z postele, div jsem se nepřerazila, a za prskání nadávek utekla do svýho pokoje. 

Jsem nasraná, vládne tichá domácnost. Jason můj postoj ignoruje, naschvál mě co chvíli protroubí a dál si stojí za svým. Nemůže o našem sporu prej ani nikde vykládat, protože kdyby se ho jakejkoli jeho kámoš zeptal, jak nám to klape, a on by řekl: "Dobrý, akorát včera se na mě naštvala, protože před ní prdim," nechápavě by se ho zeptali: "No a?" Nevěřim, že to tady vážně takhle chodí, dyť jsem tu už nějakej ten pátek a jedinej, kdo mě zatím ofouk, je on. Pán ale tvrdí, že třeba u nich v práci se prdí normálně a i ženský se tomu smějou. Ať žije novozélandská policie, ty vole.

No, nezbejvalo než se to pokusit prosondovat. Akorát to teda není zrovna problém, kterej chcete řešit s každým na potkání. Ještěže mám v práci šéfa, kterej tam celej den sedí a nemá do čeho píchnout. Popisuju Dinovi situaci a ten na mě chvíli bez mrknutí oka kouká. Pak pokrčí rameny a prohlásí, že je to celkem normální. Nicméně kdo někdy seděl u jednoho stolu se skupinou Číňanů, pro který je standard u jídla hlasitě mlaskat, krkat a prdět, ví, že to není relevantní názor. A tak když k nám na pokec zavítá policajtka Mel, ptám se taky jí. Ostatně s Jasonem občas pracuje, tak by o tom měla něco vědět. Čumí jak vyvoraná myš a říká, že je to nechutný, ale že jí to nepřekvapuje. A určitě to není standard. Aha!

Nicméně Jason mě doma stírá s tím, že Mel je pošahaná Angličanka, a jakej bych jako čekala názor od upjatejch Britů, co maj v prdeli pravítko. Jeho bratr prej na mámu prdí pořád. No super, šťastná to žena, nic jinýho nevim, co k tomu říct.

Tak takhle já jsem dopadla. Myslela jsem, že mám konečně chlapa, co za něco stojí, a teď se vedle něj bojim sednout na gauč, aby mi neposral nohu.

Autor: Lucie Menclíková | čtvrtek 24.8.2017 12:57 | karma článku: 35,63 | přečteno: 5691x
  • Další články autora

Lucie Menclíková

Co bylo v dopise

Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.

15.10.2017 v 11:20 | Karma: 23,26 | Přečteno: 1083x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma: 19,66 | Přečteno: 890x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Pořádná rána pod pás

Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.

23.9.2017 v 10:12 | Karma: 22,12 | Přečteno: 1025x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej

Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.

21.9.2017 v 7:30 | Karma: 36,28 | Přečteno: 5627x | Diskuse| Společnost

Lucie Menclíková

Vampire pipina

Nakonec zafungovalo starý dobrý vydírání. Nevařila jsem ani neuklízela, po baráku se pohybovala zásadně polonahá a při pokusu o jakejkoli kontakt na Jasona ukazovala vztyčenej prostředníček.

26.8.2017 v 16:20 | Karma: 25,64 | Přečteno: 2981x | Diskuse| Poezie a próza

Lucie Menclíková

To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez

Jak Jason slíbil, tak se taky stalo. Dvoudenní výlet - jupííí! Jedeme až úplně na jih do Bluffu - nejjižnější město na Jižním ostrově, proslulý vynikajícíma ústřicema (FUJ, těch já se teda určitě zdržím).

21.8.2017 v 14:33 | Karma: 25,04 | Přečteno: 2072x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Myles a Lisa se rozešli

WTF?! No jo. Je to neuvěřitelný, jak ty páry, co vypadaj, že jsou naprosto dokonalý a šťastný, vám vždycky nakonec vyrazej dech tím, že se rozejdou, a dvojice, u kterejch to evidentně skřípe, to (více či méně) vesele koulej dál.

18.4.2017 v 22:38 | Karma: 23,42 | Přečteno: 1118x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Jasonovo nové já aneb Kde spal táta??

Co jsem se vrátila z vejletu, je Jason jako vyměněnej. Dalo by se říct, že je až MILEJ. Asi mu hráblo.

30.10.2016 v 16:28 | Karma: 25,11 | Přečteno: 1045x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Christchurch a co z něho zbylo

Christchurch je město mnoha tváří, který ve mně zanechalo fakt rozporuplný pocity. Žádná z těch tváří není krásná, jsou spíš ztrhaný a zapatlaný make-upem, nicméně se jim nedá upřít zvláštní kouzlo.

29.6.2016 v 18:40 | Karma: 22,49 | Přečteno: 1186x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 3

Greymouth je prašná díra jak z Divokýho západu, hospody se nápadně podobaj tamějším saloonům. Divim se, že tady nepoletujou takový ty chuchvalce slámy.

10.1.2016 v 17:45 | Karma: 20,58 | Přečteno: 787x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 2

Druhej den nás čekal vejšlap na ledovec Franz Josef: do krpálu deštným pralesem a po kluzkejch šutrech, ale vyfasovali jsme spešl ohozy i boty, a taky sexy průvodce.

9.1.2016 v 20:34 | Karma: 19,09 | Přečteno: 620x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 1

To mi takhle ráno volá Myles, že za nima s Lisou přijeli dva irský krajani a chystaj se na čtyřdenní road trip po zélandským West Coast. A maj jedno volný místo v autě.

30.12.2015 v 7:00 | Karma: 22,45 | Přečteno: 741x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Chlapci a chlapi

A tak jsem začala Jasona poznávat z úplně jiný stránky. Ukázalo se, že není jen přerostlý děcko, co se většinu času chová jako dement a nikdy nemluví vážně, ale taky chlap, kterýmu chybí táta a život s nim párkrát pěkně vyjebal.

29.12.2015 v 17:35 | Karma: 20,77 | Přečteno: 1217x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky V.:)

Když se ráno vzbudim, moje první myšlenka zní: no do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele. A to ani ne tak proto, že sotva stíhám do práce.

27.12.2015 v 21:16 | Karma: 23,09 | Přečteno: 1653x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky V.?

Zuzana se sekla – netrvalo to dva tejdny, ale devět dní. No kdo by to řek? Já teda ne. Seběhlo se to následovně:

6.11.2015 v 9:27 | Karma: 22,79 | Přečteno: 1779x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Fat bitch a trapná masáž

Čas vrátit se zpátky do současnosti – do domku na kopci, kterej sdílím s potrhlým policistou a pravděpodobně taky myší a vačicí.

31.10.2015 v 21:04 | Karma: 22,33 | Přečteno: 1146x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Run, Forest, Run! aneb Hornice na útěku

V hostelu jsme naštěstí moc dlouho nezůstaly, po tejdnu následovalo stěhování k letišti a čupr Devonovi, se kterým jsem získala novou běžeckou trasu.

28.10.2015 v 20:55 | Karma: 20,06 | Přečteno: 847x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Uctívačka dortů nehází flintu do žita

Jak už jsem předeslala v minulým článku, potom, co mi pohled na váhu přivodil menší infarkt, jsem se rozhodla začít se sebou něco dělat. Ne že by mě tohle rozhodnutí nějak znenadání osvítilo, v minulosti proběhlo už několikrát.

26.10.2015 v 19:37 | Karma: 26,00 | Přečteno: 1068x | Diskuse| Cestování

Lucie Menclíková

Blues stárnoucí uctívačky dortů

Dovolím si na chvíli odbočit, aneb čas na tlustou vsuvku. O tom, jak mi věk a velikost pozadí přerostly přes hlavu.

10.8.2015 v 19:07 | Karma: 24,78 | Přečteno: 1311x | Diskuse| Ona

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky IV. - Jak mě rybář zpráskal prutem

Přemejšlela jsem, že tuhle epizodu snad vynechám, páč je to už vážně trapný... Ale tak jednou jsem se rozhodla jít s kůží na trh, tak bych ji tam měla vynýst celou, no ne? Ou jé, směle do toho.

4.8.2015 v 9:27 | Karma: 22,59 | Přečteno: 1567x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 76
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1774x
"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.