Jasonovo nové já aneb Kde spal táta??

Co jsem se vrátila z vejletu, je Jason jako vyměněnej. Dalo by se říct, že je až MILEJ. Asi mu hráblo.

Poslední den výpravy pořád vyzvídal, kdy už přijedu, a prej co bych si dala k večeři. "Boha jeho, ty chceš vařit?!" vyděsila jsem se. Bysme taky nemuseli přežít. Naštěstí ale myslel, jestli nechci na večeři někam jít. Stejně nevídaný. Měli jsme nicméně hrozný zpoždění a já byla uplně gumová, a tak jsme se dohodli, že akorát někam pro něco sjede. Takže doma na mě na uvítanou čekalo moje oblíbený thajský curry s krevetama, velká pusa a v posteli nová zimní peřina. Prej že pod tou mojí mi musela bejt hrozná kosa (no jako co bys chtěl – jsem jí našla). Hm, budu muset vytáhnout paty častějc.

Druhej den večer jsme šli do kina a na večeři, a Jason si mě dokonce vedl za ruku (!). Nepřestávala jsem na něj nevěřícně zírat, což ho asi muselo dost srát, ale nemohla jsem si pomoct. Že by ho pokousala ta "krysa", co chytal, a nějak ho otrávila? No, spíš si uvědomil, že se beze mě nenají a nádobí ze dřezu taky neodchází samo, takže by se měl sakramentsky snažit, abych mu neutekla. Tak jako borka ve filmu, na kterej jsme šli - Gone Girl (Zmizelá). Byl super, celou druhou půlku jsem se křenila a opakovala, že ta ženská je geniální, což Jasona upřímně děsilo. U večeře vyzvídal, jak mám příští tejden práci, že by si vzal volno a někam bysme spolu vyrazili. Nevěřila jsem vlastním uším. Ty ve tohle snad vypadá na začátek nějakýho "normálního" vztahu – věc, kterou už dávno neznám. Je to hroznej nezvyk, ale docela si to užívám. Říkám "docela", protože nohama na zemi mě drží mámina oblíbená hláška: "Ony ty začátky jsou vždycky hezký, jenže pak ty konce... ty konce." Nicméně nebudeme předbíhat.

Když už jsme ale u těch konců, ptám se ho na Camillu. A zjišťuju, že byla jen o tři roky starší než já. No vlastně nevim, proč jsem si představovala pani ve středních letech, Jason evidentně žádný fosilie nesbírá. Pracovala na recepci v posilovně, kam chodil. Pozdějc se mu svěřila, že se pokaždý těšila, až si tam s ním pokecá, protože jí okamžitě padnul do oka. A hubu má prořízlou pořádně, to je pravda. Po nějakej době k tomu začali přidávat kafe. Noo a byla mladá, krásná a vtipná, takže když přišla o spolubydlící a sháněla nový bydlení, obratem putovala k němu domů. A ve svým pokoji prej nespala ani první noc. Uhm... ne, vůbec mi to nic nepřipomíná. Vydrželi spolu tři roky, z toho dva s ní prej už bejt nechtěl. No to je dobrej poměr teda.

"Šmarja, proč jsi s ní teda zůstával??" nechápu.

"No, někdy je hodně jednoduchý vztah začít, ale hrozně těžký se z něj pak dostat." Hm... S Camillou byla sice často prča, ale taky byla psycho a příšerně náladová, buď super šťastná, anebo super v depresi, nikdy nic mezi tím. No jo, bláznivý Brazilky. Dělala mu žárlivý scény, nechtěla, aby nikam chodil bez ní... musel ji s sebou všude tahat jako kouli u nohy. To je samozřejmě jeho pohled na věc, její jsem si nikdy nevyslechla, a myslim si o tom svoje. No a úplně nejzásadnější a nepřekonatelnej problém bylo to, že s ním chtěla mít děti. To byl věčnej zdroj hádek, scén a prolejvání slz.

Vidí, že na něj koukám trochu nejistě, a tak prohlašuje: "Nejde o to, že už bych stoprocentně nikdy nechtěl další děti, spíš jsem je nechtěl s ní." Tahle věta mě v budoucnu ještě pěkně profackuje.

"Zůstal jsem s ní, protože pořád zařizovala všechny ty papíry..." vysvětluje.

"Papíry?" jsem zmatená. "Vízum... získala skrze mě trvalej pobyt. Nechtěl jsem jí to zkazit. Když měla všechno hotový a už nebylo nutný, abysme spolu bydleli, rozešel jsem se s ní."

To na mě udělalo docela solidní dojem. Je to zvláštní, co s naivní ženskou provede, když jí naznačíte, že jste v jádru hodnej chlap. I když si většinu času hrajete na kreténa.

Moje rodiče už tak nadšený nebyli. Když jsem se táty ptala, jestli mu víc vadí to, že jsou s Jasonem skoro stejně starý, anebo že je policajt, potřeboval chvíli na rozmyšlenou. A pak prohlásil, že "těžko říct".

Otázka toho, jak a kdy o nás řekneme jeho dětem, se záhy vyřešila sama. Na víkend se k nám chystal Jasonův brácha Toby (o něm jakýsi info zde: http://menclikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=489242). Normálně spí na gauči, ale prej jestli mi to není trapný, tak by tentokrát spal v Jasonově pokoji a my budeme spolu u mě. Toby je o tom, jak to mezi náma je, dobře informovanej, tak nevim, proč by mi to mělo bejt trapný, a souhlasim. V pátek večer ho k nám Jacob hodil, pánové spolu koukali na fotbal a pohoda. Ráno si dělám snídani, Jason v práci, Toby ještě spí. Najednou se objeví Jacob s tím, že si u něj v autě Toby zapomněl tašku.

"Aha, no on ještě spí..."

"No tak já mu ji tady nechám."

Sedá si na gauč, kecáme, a pak z něj najednou vypadne: "On spí u táty v pokoji?"

"Uhummm," zamumlám a okamžitě měním téma.

Po chvíli se ze dveří vynoří rozmačkanej Toby a já se zajímám, jak se vyspal. Prej nic moc, Jason má moc tvrdou matraci. Na to nechápavě Jacob: "Tys spal u táty? A kde byl on?"

Trapný ticho. Úctyhodně dlouhý. No a pak se Toby otáčí a mlčky hází hlavou směrem ke mně. Fakt dík. Jacob má totální zásek a já se zmůžu jen na omluvnej úsměv a: "Sorry chlapci, letím do práce." Ještě nikdy jsem se tam tolik netěšila.

Pozdějc tu ranní seanci popisuju po telefonu Jasonovi a ten se může umlátil smíchy. Když ho po několikátý napomínám, že mně to teda vůbec nepřijde vtipný a připadám si jako totální kráva, slibuje, že s Jacobem promluví. A plní to hned odpoledne, když spolu opravujou auto, a to konkrétně slovy: "Víš, my jsme se s Lucy poslední dobou docela sblížili." 

"No a co on na to?" vyzvídám.

Prej: "Cool". Hm, tak asi cool.

Pak takhle v pátek přijdu domů z práce a skáče na mě jorkšír. Wtf?!! V kuchyni blonďatá pani smaží omeletu. A Jason s Tobym čuměj v obýváku na fotbal.

"Hey..." zdravím váhavě.

"Nazdar, Lucy, tohle je moje máma, mami, tohle je Lucy," prohodí Jason a zase svou pozornost obrací k televizi.

PROSIM? No ty ve tak dík, žes mi řekl, že přijede... takhle to tady jako chodí normálně? No stress, fakt. Podávám ruku šmrncovní dámě v balerínkách, co ani za boha nevypadá na matku někoho, komu je třiačtyřicet, sedám si na koberec k jorkšírovi a celkem vděčně si nechávám naservírovat omeletu. Večer se pak dozvídám, že máma přijela, protože zejtra jedou všichni společně (plus Dino, haha) na fotbalovej turnaj, na kterej Jason měsíc intenzivně trénoval. Já tomu uniknu, páč musim do práce. A prej si myslel, že mi o tý mámě říkal. No, to leda tak ve snu, kámo. Na turnaji dochází k velkýmu odhalení i pro Dina. Jason chce po skončení jet okamžitě domů.

"Proč tak spěcháš?" sonduje Dino.

"No chci zpátky za svojí ženskou," Jason na to.

"Cože, jakou??" dělá Dino idiota.

"No však ty víš."

"No nevim, jakou?"

"No Lucy přece, ne?"

"Já to věděl!!" Číňan září nadšením.

Navrhla jsem, že bysme na večer mohli půjčit nějakej film, pozvat i Max a Dina s Nevy, a já udělám něco českýho k jídlu. Geniální nápad pustit se do tvarohovejch knedlíků s jahodama mě na celý odpoledne připoutal ke kuchyni. Těžko říct, jestli to stálo za to, panimáma si dala jenom trochu s tim, že je to hrozně sytý (což fair enough, ještě se strouhankou osmaženou na másle), Jasonovi to bylo tak nějak jedno, nicméně Číňani si přidávali a svorně tvrdili, že v životě nic lepšího nejedli. Při sledování debilního hororu mi Jason celou dobu hladil ruku, jako by se všem snažil dát najevo, že je to mezi náma konečně oficiální. Chrochtala jsem si jak prase v žitě.

Když se pak všichni vytratili a mamča se odebrala na kutě, spokojeně jsem se k němu tulila, ale on byl jak vytaženej z mrazáku. A nakonec z něj vypadlo: "Tobě se do toho se mnou moc nechce, viď?"

Nechápavě čumim. "Cože? Jak tě to jako napadlo?"

Ukazuje se, že pán je celej uraženej, protože jsem mu hned nevisela kolem krku, když dorazil domů z toho fotbalu. Navíc jsem ho vůbec nelitovala kvůli zranění, jehož fotkama mě už předem zásoboval (malinkej škrábanec na ruce, ze kterýho ani netekla krev...). Nenechala jsem se rušit a dál v kuchyni hňácala těsto. Hm, asi si ho chtěl nechat vetřít do vlasů a poplácat na záda.

"Ty do toho vztahu nejseš moc nadšená, že ne?" přisazuje.

Bránim se, že tak to vůbec není, jako nemůže čekat, že se s ním budu cicmat před jeho bratrem a mámou, která mě vyšokovala už jen tím, že se tady zničehonic objevila. Navíc se mnou v podstatě nemluví, z čehož usuzuju, že se jí zrovna dvakrát nelíbím. Jason namítá, že je prostě plachá a stydí se, Olivia to má po ní. Pochybovačně kroutim hlavou a řikám, že to by mě vzhledem k jeho voprsklej povaze teda v životě nenapadlo. Prej je v určitejch situacích takovej taky. No to bych chtěla vidět. Ujišťuju ho, že si to celý přebral špatně, ale usínám s pocitem, že se mi to moc nepodařilo. Ach ty kulturní bariéry.

Zaujalo: Není pohled jako pohled

Než jsem se k Jasonovi nastěhovala, ani ve snu by mě nenapadlo přemejšlet o něm jako o potencionálním partnerovi... potažmo chlapovi vůbec. Prostě strejda s pupkem. Samozřejmě se mi zdál fajn (no taky bych se nenastěhovala k nějakýmu debilovi, že jo) a přišel mi super vtipnej. To bylo ale všechno. (Nesáhla bych na něj ani vidlema, dyť je mu asi tisíc.) Taky se pamatuju, že se mi líbilo, jak se na mě koukal. Tak nějak s upřímným zájmem a jako by se usmíval očima. Ne takovej ten chci-se-ti-dostat-do-kalhotek pohled. Nějakou dobu potom, co jsme se dali do kupy, se nicméně odehrála tahle konverzace:

Jason: „Hej, víš jak jsem vždycky přišel za váma do Vodafonu a klábosil a tak…"

Já: „No?“ Bylo evidentní, že se mě chce na něco zeptat. Čekala jsem třeba: „Napadlo tě někdy, že bysme to mohli dát dohromady?“ nebo: „Bylo ti jasný, že jsem tam chodil kvůli tobě?“

Jenže borec prej: „Všimla sis někdy, že jsem se ti snažil podívat pod sukni?“

„What?!“

„No… přísahal bych, žes jednou chytila můj pohled a přistihla mě.“

What?!!! Jako to nedělaj jen kluci na prvním stupni základky?! Páč nevěděj, co tam holky maj? Prej nešlo o to, že by tam chtěl něco uvidět, ale o to, že nosim krátkou černou sukni a černý punčocháče, což je prostě sexy, takže ho to k tomu svádělo. Hm, tak zájem to sice upřímnej byl, ale ty oči mu jiskřily úplně z jinýho důvodu.