Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lásky jedné tmavovlásky V.:)

27. 12. 2015 21:16:19
Když se ráno vzbudim, moje první myšlenka zní: no do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele. A to ani ne tak proto, že sotva stíhám do práce.

Vyletim z postele jak namydlenej blesk, u sebe v pokoji na sebe naházim oblečení, pak koupelna v sekundě, hup na kolo a rychle pryč. Do čeho se to zas řítim?

V práci jsem naštěstí sama, na Dina bych fakt neměla nervy. Vyšiluju. Nevim, co dělat, co si myslet, co cejtit. Řikám si no ty vole, ty jsi ale blbá. Ale usmívám se u toto. Bylo to divný. Sakra divný. Jako když skončíte v posteli s tátovým kámošem. DIVNÝ. Jenže to vůbec není špatný a ten kámoš se vám fakt líbí. Pak s nim taky ale ještě bydlíte.

Píšu Max. Má shodou okolností odpoledne volno, a tak se v mžiku objevuje s obří čokoládou, kterou během diskuze nad vzniklou situací konzumujeme. Kdo si ten den přišel koupit simku (nebo se nedej bože na něco zeptat!), byl hrubě odbyt, setřen a poslán domů. Koho si jako myslíte, že to zajímá?! Když po pětihodinovým rozboru problému jedu domů, jsem uplně stejně v prdeli jako předtím, ale aspoň v sobě mám tu čokoládu. No, nezbyde nic jinýho než se k tomu postavit čelem. Respektive se k Jasonovi postavit čelem a uhodit na něj, jak si to jako představuje dál.

Zaparkuju kolo (třísknu s nim nevybíravě o zeď) a neochotně se šourám dolů po schodech. Jason není doma. No to jako kdybych na něj měla čekat, tak si ukoušu obě ruce. Je sobota večer a u Zuzany je párty, na který bude i Lisa s Mylesem. Házim se do gala a mizim. Žádný stavění čelem se dneska konat nebude.

Zuzana bydlí kousek po silnici směrem na Queenstown, je krásná noc s oblohou plnou hvězd, a tak se rozhoduju slízt dolů a projít se podél jezera. Kde je standardně tma jako v řiti a kluzko po dešti, ale tak znám to tam přece jako svý boty. Anebo taky ne. S romantickou procházkou a čuměním na hvězdičky mám celkem rychle útrum. Zahučim totiž až po kolena do příkopu plnýho bahna. Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu. To mám za to, že jsem se tak zbaběle zdejchla, ty vole. Ne, nestačí, že jdu pozdě, ještě musim dovalit jak Jožin z bažin. Super.

Nálada na párty je ale skvělá a obdržet místo welcome drinku suchý kalhoty je těžce originální příchod. Lisu s Mylesem vidim hrozně ráda, a když vyzvídaj, co je novýho, jdu s pravdou ven. Myles má rázem úsměv od ucha k uchu. "To neni vtipný, ty demente!" prskám na něj. On ale dál mlčí a kření se jako idiot. "No, nám to bylo jasný od začátku, jen jsme čekali, kdy to přijde," vysvětluje Lisa a taky se blbě culí. Bezva, takže jedinej, kdo je tady překvapenej, jsem já. Večer je ve znamení drinking games a hektolitrů alkoholu, volím strategii vylejt si mozek a nad ničim nepřemejšlet.

Druhej den v práci jsem už klidnější a rozhoduju se, že nebudu nic řešit a nechám tomu volnej průběh. Prostě z toho nebudeme dělat vědu a uvidíme. Mám slunce v duši. Odpoledne valim na nákup, a když se pak obtěžkaná taškama plahočim na kole do kopce, potkávám Jasona v autě. Zastavuje. Můj pozdrav zní, jak kdyby mi někdo stál na koulích. Zas tak nad věcí evidentně nejsem. "Jedu do půjčovny pro film," hlásí. "Aha, ok," pípnu. Pak zase šlapu na pedál a doma letim do sprchy. Když vylezu, Jason už je zpátky a křikne, ať se podívám na kuchyňskou linku. Otáčim dývko, který tam leží, a ejhle – Zlodějka knih! Ty jo, tak to čumim, jednou jsem se mu zmínila, že je to jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem četla. Hezký:)

"Tak na to mrknem?" nadhazuje. "Tak jo," odpovídá hlásek drcených koulí. Sedám si na gauč dva metry od něj a objímám polštář. On si taky jeden dává na klín a prej, jestli si nechci lehnout na něj. Uhmmm...co? "Okej..." vymáčknu ze sebe nakonec a prkenně se pokládám. Ta prkennost nejde přehlídnout, a tak Jason dodává, že nemusim, jestli nechci. "Né dobrý," huhlám do polštáře a je mi blbě. Asi po pěti minutách Jason film zastavuje a já cejtim, jak mi srdce bije jako o závod. Tenhle policajt mi přivodí infarkt, ty vole. "Hele, koozere. Co si takhle promluvit o tom, co se stalo?"

"Uhmm," špitnu.

"Lituješ toho?"

"Ne...," otočim se na něj.

"Já taky ne."

No... to se asi dá považovat za dobrej začátek? Jason vykládá o tom, jak nevěřil, že bych ho mohla chtít, a jak se bál něco udělat. A ani po tý noci s whisky a dekou nedával moc šancí tomu, že by z toho mohlo něco bejt. Prej si říkal, že uvidí, jak zareaguju ráno, až se vzbudim. Jestli budu pořád tak přítulná, tak dobrý, a jestli budu chladná, tak nic. Můj zběsilej úprk nahrával spíš tý druhý variantě. Sakra, a já si myslela, že spí :D Vysvětluju, že jsem si to potřebovala trochu srovnat a že mi to ještě možná bude chvíli trvat. A že je pro mě těžký někomu věřit. Znova opakuje, že v žádným případě nemá v plánu se mnou vyjebat. A že mě má rád.

"No tak jo," uzavírám. A tulim se. Co vyplodil, na mě udělalo celkem dojem, Znělo to příjemně upřímně. Překvapil hoch. Jo a filmová verze Zlodějky nesahá svojí literární předloze ani po kotníky. Přece jen tam šlo především o spisovatelský (a v český verzi překladatelský) mistrovství. I když teda nutno přiznat, že můj úsudek může bejt dost ovlivněnej tím, že mi celou dobu utíkaly myšlenky úplně jinam:)

Autor: Lucie Menclíková | neděle 27.12.2015 21:16 | karma článku: 21.55 | přečteno: 1463x

Další články blogera

Lucie Menclíková

Myles a Lisa se rozešli

WTF?! No jo. Je to neuvěřitelný, jak ty páry, co vypadaj, že jsou naprosto dokonalý a šťastný, vám vždycky nakonec vyrazej dech tím, že se rozejdou, a dvojice, u kterejch to evidentně skřípe, to (více či méně) vesele koulej dál.

18.4.2017 v 22:38 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 649 | Diskuse

Lucie Menclíková

Jasonovo nové já aneb Kde spal táta??

Co jsem se vrátila z vejletu, je Jason jako vyměněnej. Dalo by se říct, že je až MILEJ. Asi mu hráblo.

30.10.2016 v 16:28 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 715 | Diskuse

Lucie Menclíková

Christchurch a co z něho zbylo

Christchurch je město mnoha tváří, který ve mně zanechalo fakt rozporuplný pocity. Žádná z těch tváří není krásná, jsou spíš ztrhaný a zapatlaný make-upem, nicméně se jim nedá upřít zvláštní kouzlo.

29.6.2016 v 18:40 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 987 | Diskuse

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 3

Greymouth je prašná díra jak z Divokýho západu, hospody se nápadně podobaj tamějším saloonům. Divim se, že tady nepoletujou takový ty chuchvalce slámy.

10.1.2016 v 17:45 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 696 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 151 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1556

"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.