Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Run, Forest, Run! aneb Hornice na útěku

28. 10. 2015 20:55:47
V hostelu jsme naštěstí moc dlouho nezůstaly, po tejdnu následovalo stěhování k letišti a čupr Devonovi, se kterým jsem získala novou běžeckou trasu.

Podrobnej popis hrůz, který provázely naši honbu za novým bejvákem, viz zde:

http://menclikova.blog.idnes.cz/c/410846/452014-Odvracena-strana-Queenstown-aneb-Nocni-mura-z-Fryer-Street.html.

Popis hrůz, který provázely Devona, pak zde:

http://menclikova.blog.idnes.cz/c/427644/Co-doma-cast-1-Zmrzlost-az-na-kost-a-spolubydlici-from-hell.html).

Od franktonskýho letiště je to do centra Queenstown asi sedm kiláků, který se daj krásně běžet po prašný stezce podél jezera, celou dobu pěkně po rovině – pak se můžete stejnou cestou zase vrátit, anebo jezero rovnou celý oběhnout kolem dokola. Je to fajnová trasa, jednou jsem na ní našla peněženku se 2 000 dolarama v hotovosti - o tom ale jindy. Po týhle cestě běhaj normální lidi. Lidi jako já běhaj v noci po cyklostezce u hlavní silnice, co připomíná horskou dráhu, a nechaj na sebe troubit taxikáře. Ne vlastně sorry, kromě mě tam v životě nikdo neběžel.

Věc se má tak: moje specialita je, že běhám po setmění – potřebuju na to totiž jít večer. Večer mám tendence se cpát, a tak pokud nepůjdu běhat, budu se před spaním zákonitě válet na gauči a drtit sušenky. Jelikož nechci skončit jako jedna z těch obřích paní z amerických dokumentů, který se z toho gauče už nikdy nezvedly, rozhodla jsem se pro ten běh. No a kolem jezera po setmění běhat nechcete. Žádný lampy, zato spousta výmolů, hrbolů a prohlubní, a jako bonus neosvětlený cyklisti jedoucí z knajpy (co se na nějakou cyklostezku u silnice můžou vysrat.) Pokud se říká opilý řidič = veselý vrah, o cyklistech to platí dvojnásob. Děsej mě – nejsou vidět ani slyšet a řítěj se, jak kdyby jim hořelo u prdele. To s vyjukanou běžkyní, která se se sluchátkama na uších snaží kličkovat mezi dírama, netvoří vůbec dobrou kombinaci. Já o sobě ale aspoň dávám vědět tak, že funim jak lokomotiva.

Navíc přísahám, že přibližně v půlce trasy je strom, co vypadá jako oběšená asijská pani s dlouhejma vlasama. Takže prostě žádnej div, že to vyhrál běh v záři reflektorů (rozuměj pouličních lamp a oslepujících dálkovejch světel taxikářů). Ty kopce mi sice nandávaj, ale následný sbíhání dolů je skvělá odměna a na asfaltu aspoň není o co si rozbít hubu. A taky tam na vás nečekaj oběšenci. Nevýhodou jsou všechny ty auta, co projížděj kolem a trouběj na vás a blikaj. A absence čehokoli pěknýho, na co by se člověk během toho, co pomalu vypouští duši, mohl dívat. Žádnej med, ale... oběšená asijská paní!!

Aby se neřeklo, zkusila jsem teda párkrát i běhání ve dne u toho jezera, ale to bylo úplně špatně. Za světla totiž běhaj všichni ostatní a já zjistila, že mě hrozně serou. Jednak mi není příjemný kohokoli potkávat, když jsem celá upocená a rudá ve tváři, a taky mi to hrozně narušuje dejchací rytmus. Už jsem si tu zvykla, že se mezi sebou cizí lidi zdravěj, a tak mi přijde hrozně neslušný ty, co běžej proti mně, nepozdravit. Takže se tomu neubránim a vždycky mě to hrozně rozhodí. Několikrát se ke mně taky někdo přidal a chtěl si povídat - no to se snad úplně posrali, ne?!

Noční tréninky nejsou mojí jedinou specialitou. Za pořádnou specialitu, nebo spíš raritu, by se dal označit i můj běžeckej úbor. Na nějakej adekvátní ohoz momentálně nemám vůbec finanční kapacitu, takže prostě běhám v čemkoli, co je aspoň trochu pohodlný, většinou v obří vytahaný mikině (kterou mi na cestu na Zéland zapůjčil bejvalej přítel a už mi posloužila jako polštář v letadle a taky mě zachránila před umrznutím v autobuse), pruhovaný krátký sukni a bavlněnejch punčocháčích (už začíná bejt pěkná kosa). Janice mi k tomu ze začátku ještě dávala na hlavu čelovku, to se ale neuchytilo. Ne že by mě tankovalo, že vypadám jako hornice na útěku, ale s tou věcí na hlavě se prostě běhat nedá. A co se týče bot, tak tam už se nedá hovořit ani o tý pohodlnosti. Než si našetřim na vhodnou obuv, prostě běhám v těchhle epesních botkách:

Sice mám občas obavy, že si zvrtnu kotník anebo se mi ty křusky v půlce trasy rozpadnou, ale zatím kupodivu držej. Občas si holt prostě člověk musí vystačit s tím, co má. Když nemáte limetku, dejte tam citron. Když nemáte boty, běhejte v bačkorách. Všechno jde, když se chce. A co je nejvíc - i přes tenhle šílenej punk mi to šlapalo. Z pěti uběhnutejch kilometrů se během dvou tejdnů stalo sedm a půl, a po měsíci to už bylo deset. Když jsem to oznámila rodině, tahali čelist po zemi. Byla jsem na sebe sakra hrdá. A cejtila se skvěle. Obzvláště po každým doběhnutí - člověk má vždycky pocit, že právě zvládnul něco neuvěřitelnýho. Nebo aspoň já. Jo a další věc: po tom měsíci se na mně už nic nehejbalo aha:)

Janice na běhání naopak hodila bobek, protože už bylo moc zima. Pořídila si místo toho permici do posilky a občas chodila plavat. Mně to ještě dlouho přišlo v pohodě. Kolem nuly se to pořád dalo, člověk se zahřeje dost rychle. Prostě nasadit kulicha a prsty schovat do rukávů. Se sněhem jsem to ale nakonec postupně vzdala taky. A tři měsíce zas nedělala vůbec nic. Celou dobu jsem ale na běhání myslela a slíbila si, že se k tomu zas co nejdřív vrátim.

Autor: Lucie Menclíková | středa 28.10.2015 20:55 | karma článku: 17.20 | přečteno: 668x

Další články blogera

Lucie Menclíková

Myles a Lisa se rozešli

WTF?! No jo. Je to neuvěřitelný, jak ty páry, co vypadaj, že jsou naprosto dokonalý a šťastný, vám vždycky nakonec vyrazej dech tím, že se rozejdou, a dvojice, u kterejch to evidentně skřípe, to (více či méně) vesele koulej dál.

18.4.2017 v 22:38 | Karma článku: 17.18 | Přečteno: 649 | Diskuse

Lucie Menclíková

Jasonovo nové já aneb Kde spal táta??

Co jsem se vrátila z vejletu, je Jason jako vyměněnej. Dalo by se říct, že je až MILEJ. Asi mu hráblo.

30.10.2016 v 16:28 | Karma článku: 20.89 | Přečteno: 715 | Diskuse

Lucie Menclíková

Christchurch a co z něho zbylo

Christchurch je město mnoha tváří, který ve mně zanechalo fakt rozporuplný pocity. Žádná z těch tváří není krásná, jsou spíš ztrhaný a zapatlaný make-upem, nicméně se jim nedá upřít zvláštní kouzlo.

29.6.2016 v 18:40 | Karma článku: 20.31 | Přečteno: 987 | Diskuse

Lucie Menclíková

Západní pobřeží Irish style, foto story part 3

Greymouth je prašná díra jak z Divokýho západu, hospody se nápadně podobaj tamějším saloonům. Divim se, že tady nepoletujou takový ty chuchvalce slámy.

10.1.2016 v 17:45 | Karma článku: 18.96 | Přečteno: 696 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 148 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1556

"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.