16. 3. 2014 Slunce nad Zélandem a liják v Christchurch
Pokud nechcete na férovku spát na osobě vedle vás, nezbývá než se uchýlit k zoufalým činům – jako já když jsem vysunula svůj stoleček na jídlo a hodila na něj čelo. Bylo to furt dost hrozný, ale asi nejvíc, co jsem pro sebe mohla udělat.
Letiště v Soulu, kde jsem čekala tři hodiny, mi halí moje naprostý zmatení z časovýho posunu a nevyspání, kdy jsem nechápala, který hodiny jdou správně, co je za den, a pomalu ani kde jsem a jak jsem se tam dostala. Vim jen, že se mi do dalšího třináctihodinovýho letu teda sakra nechtělo a nedokázala jsem si představit, v jakej poloze ho budu muset strávit, aby se to dalo přežít. Zjištění, že mám sedadlo u okýnka, a mikina, kterou jsem u sebe shodou okolností měla, působily jako největší požehnání, kterýho se mi mohlo kdy dostat. Zapla jsem si pás, nacpala mikinu pod hlavu, opřela se o sklo a byla okamžitě tuhá. Vůbec nevim, že letadlo vzletělo, že proběhla další večeře, a kdyby jsme se začali řítit k zemi, tak by to se mnou asi ani nehlo.
Ráno se najednou všechno zdálo fajn, první východ slunce nad Zélandem mě dojal téměř k slzám, a snídaně byla jediný jídlo za celý dva dny, který jsem si vybrala dobře. Veškerý kontroly na letišti proběhly hladce, nikdo po mně nic nechtěl, nikdo se na nic neptal, razítko do pasu bylo zadarmo.
Můj denní plán zněl projít si město (a to ať už jsem v jakýmkoli stavu, přece jenom jsem tu poprvý a druhej den brzo ráno odjíždim), případně si i stihnout zařídit účet v bance, sehnat simku a zažádat o daňový číslo – městečko, kde budu několik následujících tejdnů pobejvat, je podle všeho prdel světa (sice krásná prdel, ale pořád prdel), takže není jistý, kdy a kde bude možnost všechny potřebný formality zařídit. Christchurch mě ovšem přivítal slejvákem, jak má bejt. Když mi navíc po chvíli došlo, že je neděle (ok, nedošlo, musela jsem se zamyslet, když jsem sondovala jízdní řád autobusů), a tím pádem zařídim velký kulový, situace vypadala poněkud zoufale. Nicméně jsem sedla na autobus a ochotný pan řidič (jehož přízvuk byl teda poměrně děsivej, jestli tady takhle mluvěj všichni, tak to potěš) mě zavezl až před můj hostel. Dosoukala jsem se do pokoje a zhroutila se na postel. Spát spát spát. Rozhodla jsem se ale, že zajdu do města aspoň pro redukci do zásuvky, abych si mohla zapojit komp a dát vědět rodičům, že žiju. Dlouho jsem pak přemejšlela nad tim, jestli mi ta redukce za to stála – lilo jak z konve, po cestě do supermarketu na mě nezůstala nitka suchá, a Christchurch je navíc po zemětřesení před několika lety jedno velký staveniště, kde toho kromě oranžovejch zátarasů není zas až tak moc k vidění.
Po návratu do hostelu jsem v pokoji narazila na monstrózně vysokou Holanďanku, která se mě ptala, jestli jsem se byla sprchovat, anebo jsem takhle zmokla. Tak normálně chodim do sprchy v oblečení viď. Za chvíli jsem se dozvěděla, že je na Zélandu už půl roku a taky cestuje sama. A – mami a tati – potkala spoustu lidí, co cestujou sami, a nikdo z nich nebyl ztracenej, okradenej nebo nedejbože mrtvej.
Zapojila jsem přenosnej radiátor a obložila ho první várkou svejch svršků (představa, že se mi budou celej další den pařit v báglu mokrý hadry, nebyla uplně lákavá). Chtělo se mi příšerně spát, ale oblečení bylo potřeba vystřídat tak ve třech várkách, takže jsem z posledních sil vytáhla komp a začala rozesílat emaily. Vidina hořících kalhot na topení mě sice nějakou dobu udržovala vzhůru, ale zanedlouho jsem se s hlavou na klávesnici stejně propadla do neklidnýho spánku. Pamatuju si jen přicházejícího Číňana, kterej byl celej nesvůj z toho, že má sdílet pokoj s osobama opačnýho pohlaví. Když jsem se probrala a s výkřikem "do prdele!" vyskočila k radiátoru, byla už tma a já nechápala, jaktože nehoří. Obrovská Holanďanka byla natolik duchapřítomná, že žhnoucí rifle sundala, a dokonce mi dala sušit i zbytek oblečení. Mockrát jsem poděkovala a zase to zatáhla.
Lucie Menclíková
Co bylo v dopise
Přeloženo do češtiny, samotnou mě pobavilo, jak jsem to vzala systematicky haha. Přísahám, že anglicky to nezní tak trapně, ale tak co se dá dělat.
Lucie Menclíková
Jak se mě ten nahoře snažil uplatit
Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.
Lucie Menclíková
Pořádná rána pod pás
Ty největší podpásovky přicházejí přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Překvapení mám ráda, ale ne ty nemilý. To je to nejhorší, co může bejt.
Lucie Menclíková
Život bez stereotypů aneb Článek, na kterej není nikdo zvědavej
Život na Zélandu je život bez stereotypů. Funguje tu pohromadě takový množství kultur, že není šance nějaký zakořenit. Nelze najít jeden metr, podle kterýho by se dalo měřit. A je to super.
Lucie Menclíková
Vampire pipina
Nakonec zafungovalo starý dobrý vydírání. Nevařila jsem ani neuklízela, po baráku se pohybovala zásadně polonahá a při pokusu o jakejkoli kontakt na Jasona ukazovala vztyčenej prostředníček.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Desítky miliard dolarů pro Ukrajinu a zákaz TikToku. Biden to podepsal
Aktualizujeme Ve středu podepsal americký prezident Joe Biden po několikaměsíčním schvalování v Kongresu zákon...
Policie zadržela mladíka, který v tachovské škole vyhrožoval blízkým spolužačky
Policisté v úterý zadrželi ve škole v Tachově mladíka, který nožem vyhrožoval zabitím. Při...
Izrael pokročil v přípravě akce v Rafáhu, civilisty ochrání, uvedl mluvčí vlády
Izrael pokročil v přípravách pozemní operace namířené proti palestinskému hnutí Hamás v Rafáhu na...
V nahrávkách si stěžoval na bankovky. Bystroně z AfD potápí důkazy
Nové důkazy v kauze německého politika strany Alternativa pro Německo Petra Bystroně potvrzují...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.