Lucie Menclíková
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Seznam rubrik
Lucie Menclíková
14. 5. 2014 Jak se stal kozel zahradníkem
Ashley s Jasonem zmizeli jak pára nad hrncem. Uvažujem, jestli se nezdejchnout taky. O to víc, když Devon přichází s tím, že chce další peníze na dřevo na zimu. No faktem je, že do něj nevidim. Kdykoli se chystám na leti
Lucie Menclíková
11. 5. 2014 Den matek a sněhuláků
Můj nezávislý průvodce tvrdí, že se dá vyjet autem nahoru na The Remarkables, odrovnat se překrásným výhledem a vyšlápnout si k jezeru Alta (a že je to něco, o čem se moc neví, páč je to zadarmo, a po turistech se nechce, aby v Queenstown dělali něco zadarmo, chce se po nich, aby skákali z mostů a letadel, a vůbec si nacvičovali různý sebevražedný techniky). No takže balíme čepice a rukavice, jelikož tam už bude bílo, a jde se na věc. Aby bylo jasno – tohle není jen tak obyčejná výprava. Tohle je Janicina výprava za sněhem. Její první v životě. Jo a taky je Den matek :)
Lucie Menclíková
10.5.2014 Z Glenorchy do ráje aneb Shit, this is amazing
Ráno vezeme Leona na letiště. Než vyrazíme, strká nás, ať se jdem podívat do kufru od auta (který bude už brzo naše:). A opět mě utvrzuje v tom, že je fakt neuvěřitelnej – koupil všechno, o co jsme si řekly v kartách.
Lucie Menclíková
9. 5. 2014 Drogy, alkohol a česnek
Brad zavolal hned druhej den. Jestli prej mám pořád zájem a že mě zve na drug and alcohol test a taky vyplňování stohů papírů. Jsem samý thanks, ale on mě hned brzdí, že ještě musim projít tím testem. Že jsem sice jednou nohou ve dveřích, ale ještě ne uvnitř. Ježišmarja, Brade, klid.
Lucie Menclíková
8. 5. 2014 No money, no honey aneb Fňukání váguse
Bude zima, bude mráz, dny se krátí a s nima i naše úspory. Rozeslaly jsme asi milion životopisů a v okolí oběhaly, co se dá. Výsledkem zatím je, že máme příští tejden job ve Warehousu, třídenní inventuru. Což znamená, že ještě nezkrachuju, a tak jsem si koupila čepici a tepláky, možná že si budu brzo moct dovolit i svetr:)) Nedávno taky končil nábor zaměstnanců na letiště, kterej zajišťuje Devonova maminka, a tak na poslední chvíli přihodila naše životopisy k těm, co postupujou k pohovoru. Pozice: Aircraft Cleaner. Pohovor je dneska.
Lucie Menclíková
6. 5. 2014 Když se dva perou, třetí se směje
Máme postel – hned druhej den nám ji dovezl Devonův magickej otec. Ten chlap je třída. Nicméně už tři dny jsem nespala. Nevim, prostě to nejde, celou noc se jenom převaluju (a poslouchám Janicino chrápání starýho dřevorubce). Cejtim se jak zombie.
Lucie Menclíková
4.5.2014 Odvrácená strana Queenstown aneb Noční můra z Fryer Street
Od rána prolejzáme Lakes Weekly a hledáme rozumnej podnájem. Odpovídáme na dva nejlevnější inzeráty (který jsou stejně pořád šíleně drahý) a domlouváme si prohlídku. Jeden z nich – Nice View Ltd. – má vlastní web, a tak na to házíme očkem. Pokoje vypadaj pěkně, na stránkách se mimo jiné praví, že v bytě je útulno a čisto. Majitel akcentuje zejména krásnej výhled a „very cool“ spolubydlící.
Lucie Menclíková
2. 5. 2014 Paní, co se neuměla smát
Den nezačíná zrovna nejlíp, kluk, co s náma sdílel pokoj, Janice ukradl ručník. Divim se jak to, že nedal přednost tomu mýmu se surfujícím bobrem, ale pochopim poté, co zjistim, kolik stál ten její. Týpek věděl, co bere. Hajzl jeden, lituju úsměvu, co jsem mu věnovala, než jsme se odebraly na snídani. Na interview s sebou pakujem i gorilu a Leon nás bere autem na dobrý stopovací místo. No, dobrý... před hřbitovem. Hřbitov sousedící s benzínkou a přímo na dálnici jsem teda ještě neviděla.
Lucie Menclíková
1. 5. 2014 Tato gorila cestuje do Wanaky, nenechte ji čekat
Náš inzerát na spolujízdu zůstal bez odezvy, takže ráno vyrážíme na stopa. Respektive spolíháme na gorilu, že to oddře za nás.
Lucie Menclíková
30. 4. 2014 On the road aneb Don’t worry, be happy
Když se ráno potkáváme s Leem v kuchyni, svěřuje se nám, že před několika dny ztratil pas. A ptá se, jestli je to hodně špatný ho nemít. No hele, co ti mám povídat, důvod k oslavě to zrovna není. Je to svéráz... jezdí bez řidičáku, cestuje bez pasu. Ke všemu jelikož nás Aaron vyzvedává, všimne si ho, jak kouří na terase – a není nadšenej. Janice podotýká, že týpek je až po uši ve sračkách. Nelze než souhlasit.
Lucie Menclíková
29. 4. 2014 Šílenej řidič-bezdomovec, magic mushrooms a bahno
Nastává čas jednat. Přes známý jsme žádnej job nesehnaly – a Felipe se navíc neozval vůbec, ani že by třeba dal vědět, že to nedopadlo. Takže oznamuju Janice, že už to není náš kámoš. Pořád ještě nevíme datum interview ve Wanace, ale prostě se přesouváme na jih a uvidíme, co se bude dít tam. Hodláme stopovat do Christchurch (420 km), přespat tam a další den stopovat do Wanaky (430 km). Řidiči, třeste se.
Lucie Menclíková
25.4. Všechno je ve hvězdách
Období dešťů vystřídala invaze vos. Jsou všude. Zezačátku jsem byla celkem zděšená, když jsem si večer přitáhla s peřinou k bradě i vosu, co se mi chystala plynule přejít do pusy. Už jsem ale rezignovala. Pochodujou mi po klávesnici. Když cejtim, že mi nějaká leze po hlavě, prostě počkám, až ji to přestane bavit. U večeře se s nima dělim o salát, protože stejně není způsob, jak je z něj dostat. Možná ale přestanu bejt tak v pohodě, co se pavouků týče, tohle člověk v umyvadle mít fakt nechce:
Lucie Menclíková
21. 4. 2014 Moje Kiwi Velikonoce aneb Ježíš kalí Jägerbombu
Hospoda v Taupu postuje na facebook, že kdo dorazí o velikonočním víkendu přestrojenej za Ježíše, obdrží Jägerbombu na účet podniku. K tomu je přiloženej obrázek Ježíše kázajícího ke skupince lidí: „To jsem se jednou tak strašně ztřískal... že jsem se po třech dnech probudil někde v jeskyni.“ Jsem si vědoma toho, že tenhle humor je dost za hranicí, nicméně smích mi vehnal slzy do očí, a tak jsem celou věc sdílela a v příspěvku označila svoji super extra kámošku Adélu, o kterej vim, že by se mnou do tej hospody šla pít vez váhání. Ta to všechno trumfuje komentářem, že bysme musely kalit jedině Krvavý záda.
Lucie Menclíková
14. 4. 2014 Hudební den v buddhistickém meditačním centru
Sobota. Když se ráno šouráme do práce a pro změnu opět chčije, píšu Felipemu sms, že teda fakt nevíme, jestli se za takovýhohle počasí někam vykopem. Je to sice škoda, na živou hudbu jsme se těšily a už jsme sto let nikde nebyly, ale je kosa. A mokro. A bude hůř. Felipe odpovídá, že jít rozhodně chce a ať dorazíme stejně, a když to bude fakt špatný, můžem jít k nim, páč je to poblíž. No tak ou jé. Je to osvěžující, když vaši kámoši nejsou takový líný lemry jako vy. Takže po práci nahodíme mikiny, bundy, deštníky, a startujem Šmoulu. Nestíháme, poslední dobou makáme jak šroub až do aleluja. Myslim, že mám vykloubený zápěstí z mytí oken.
Lucie Menclíková
12. 4. 2014 Need a job, bro
Podle místních, internetu a cestovních průvodců je náš region nejslunnější oblastí na celým Zélandu. Údajně si užíváme dva a půl tisíce hodin slunečního svitu za rok. Už deset dní v kuse chčije. A já se ptám, kde je pravda?!
Lucie Menclíková
5. 4. 2014 The Best Day Of My Life
Day off, sobota, počasí jak lusk. Cíl našeho dnešního tripu: Farewell Spit, nejdelší písečnej výběžek na Zélandu a nejsevernější bod Jižního ostrova. Aaron se s náma nebaví od tej doby, co jsme kolem něj prošly s pytlíkem brambůrek a na jeho dotaz, jestli si může nabídnout, na něj Janice zařvala: „Don‘t touch my chips!“ Nicméně včera u oběda mu to nedalo a ptal se, jestli ho jako berem vážně. Haha. Dopídit se toho, o čem mluvil dál, bylo těžký, páč s plnou pusou mu není rozumět už vůbec, ale nakonec jsme pochopily, že se dneska chystá na rugby a že můžem jet s nim. Možná si z nás jenom dělal prdel, nicméně my řekly, že jedem. Takže plán je nejdřív zastávka na rugby v Collingwoodu a pak pokračujem dál na sever.
Lucie Menclíková
2. 4. 2014 Kajakistky a Němčourek turista
Nicole práskla do koní. Je tu bez ní o poznání tišeji, ale extra chybět mi teda nebude. Nicméně náhrada na sebe nenechala dlouho čekat. O dva dny později se objevuje Němec Jonas. Naštěstí nezůstal dlouho.
Lucie Menclíková
30. 3. 2014 Pub quiz a neočekávaná kalba
Vypadá to, že se začíná blejskat na lepší časy, klienti začali nechávat víno, sýry a sušenky. Yvonne při uklízení zahlásí, že jsme si asi všimly, že nikdy nemyje koupelnu. Hahaha. Vysvětluje, že my se za dva tejdny zdejchnem a ona si pak koupelen užije dost. Pomáhej jí pánbůh.
Lucie Menclíková
24. 3. 2014 Ohlédnutí za uplynulým týdnem 2
Klienti nám začali nechávat pod polštářem spodní prádlo. Jako dík, modrý triko na spaní si možná nechám, tanga ne. Nenávidim lidi, co se těsně před odjezdem sprchujou. Ještě víc nenávidim lidi, co si těsně před odjezdem daj vanu, a pak ji nevypustěj. A uplně nejvíc nenávidim chlupatý lidi, co si daj sprchu i vanu.
Lucie Menclíková
24. 3. 2014 Ohlédnutí za uplynulým týdnem 1
Celej tejden jsem nenašla čas nic napsat. Utekl jak voda, a že to byl nejlepší tejden mýho života, nenapíšu asi jen proto, že to nechci zakřiknout.
| předchozí | 1 2 3 | další |
