Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky III. - Facka č.2: Květák

Co se týče chlapů, který si vybírám, vypozorovala jsem jednu věc: navazuju v protikladech. Před rokem a půl jsem byla s Čechem, co byl o hodně mladší, hned po něm si začala s Američanem, co byl o hodně starší. Taky to byl arogantní kretén (jak už jsem se někde zmínila), co si myslel, že budu skákat, jak píská, čímž si vysvětluju, proč jsem pak skončila s krotkým Australanem, co by pro mě udělal první poslední. Ten se ale zase nemyl... si nevybereš. No a tak se i teď stalo, že po plešounovi se na scéně objevil týpek s afrem.

5.3.2015 v 9:43 | Karma článku: 21.55 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky II. - Pičulíto, Čiče a Piči

Geograficky se nebudu posouvat příliš daleko, zůstanu u Jižní Ameriky, pouze Brazílii střídá Argentina. Hm, tak si říkám, že můžu působit tak trochu jako typický mladý muž-cestovatel aneb týpek, jehož smyslem života je prodlužovat svůj list národností, se kterýma se vyspal... nicméně vězte, že toto rozhodně není můj případ. Můj případ je pouze to, že mám kurevskou smůlu.

19.2.2015 v 7:33 | Karma článku: 23.69 | Přečteno: 1610 | Diskuse

Lucie Menclíková

Lásky jedné tmavovlásky I. - Muž se žlutou ponožkou

Je to tu, pustím se hrdinně do svejch milostnejch kopanců a přešlapů. Nazývat následující epizody „láskama“ je pravděpodobně naprostej blábol... či ironie a cynismus, chcete-li, nicméně mi to přišlo jako dobrej nadpis.

13.11.2014 v 8:04 | Karma článku: 20.50 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Lucie Menclíková

Vodafone Story III.: Ovocný teror aneb Nejdražší jablko na světě

Někdy je taky prča se zákazníkama. Vtipný jsou vždycky ovocný story. Na Zélandu panujou přísný pravidla ohledně biologický bezpečnosti. Všechny potraviny, rostliny, části rostlin, zvířata a kempovací vybavení je nutno deklarovat. Většina potravin se nesmí dovážet, není povoleno u sebe mít ovoce, zeleninu, maso, živočišný produkty, semena nebo rostliny. Po cestě z letadla k celní kontrole potkáte hned několik odpaďáků s cedulí, která vás upozorňuje na to, že pokud u sebe ještě něco z toho máte, máte pořád čas se toho zbavit. Pokud tak neučiníte, kontrola to odhalí, všechno vám zabaví a zničí, a čeká vás solidní pokuta. Za jeden kus ovoce je to konkrétně v přepočtu 5 000 Kč.

11.11.2014 v 2:23 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 1888 | Diskuse

Lucie Menclíková

Vodafone Story II.: Lovec stopařů a pedofilní prodejce sladkostí

Zee je obrovsky milej a přátelskej člověk s brilantním smyslem pro humor, a tak si jeho společnost užívám. Je naopak naprosto vyklidněnej, někdy až moc. Všechno je mu u prdele, nemá problém ráno otevřít třeba o dvacet minut pozdějc, pokud je v práci sám, celou dobu si dělá účetnictví pro svoji firmu anebo projíždí na netu stránky o nízkoenergetickejch domech, do kterejch je blázen.

1.11.2014 v 6:33 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Lucie Menclíková

Foto story z Údolí prostitutek a Janicina ice bucket challenge

Jak už jsem na sebe práskla dříve, jednou jsem se ulila z práce a vyrazila s Janice na výlet. Bylo to k Mt Cook, nejvyšší hoře na Zélandu. Ne že bysme chtěly vylízt až na vrchol, vybraly jsme track k jezeru Hooker (anglicky "šlapka neboli lehká děva")... no našlapaly jsme se pěkně :)

28.10.2014 v 12:26 | Karma článku: 17.07 | Přečteno: 1550 | Diskuse

Lucie Menclíková

Vodafone Story I.: Čínská šikana

Vodafone job mě baví. Jelikož už znám odpovědi téměř na všechno, na co by se zákazník mohl potencionálně zeptat, nejsem za idiota a svou roli mobilního vševědátora si patřičně užívám. Některý dny pracuju s Dinem, dvakrát v týdnu jsem se Zeem a občas sama, to když jeden z nich nemůže. Dino je pro mě hodně komplikovaná osobnost. V podstatě nikdy nevim, co od něj čekat, kdykoli vstoupim do dveří, může tam na mě čekat uplně jinej člověk

25.10.2014 v 10:29 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 1194 | Diskuse

Lucie Menclíková

Zmalovaní psi a myši s černejma koulema

V Queenstown je skvělá komunita lidí. Pro ilustraci uvedu facebookovou stránku pro místní o 9 000 členech, kde se klasicky nabízí a poptává ubytování, prodává oblečení, auta, nábytek... ale taky probírá všechno možný, jako třeba jestli jste taky pocítili zemětřesení nebo náhodou neviděli opilce, co nad ránem někomu ukradli poštovní schránku. Lidi se tu taky často v zoufalý naději dotazujou na svoje ztracený kabelky, telefony, pasy či řidičáky (jo, Queenstown je párty town). Nutno přiznat, že nálezci se tu ozývají taky a hlásí, že věci jsou u nich k vyzvednutí, anebo je předali na policii. Občas se fakt řežu smíchy. Anebo žasnu nad tím, jak k sobě lidi dovedou být laskaví a pomáhat si. Potřebujete se dostat z města A do B? Napíšete sem a vždycky se najde někdo, kdo vás sveze. Potřebujete vyzvednout z letiště a všichni vaši kamarádi jsou v práci? Není problém, někdo rád udělá dobrej skutek. Jste v kocovině a umřeli byste pro snídani? Napíšete zoufalý vzkaz a svou adresu, a zanedlouho vám na dveře zaklepe mamina, co zrovna dělala míchaný vajíčka a neváhá se podělit.

24.10.2014 v 1:15 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Lucie Menclíková

Free hugs and kisses na bolavou duši

Ačkoli se zdá, že mě ten stav dohání čím dál tím míň, občas se mi vážně stejská. Po ČR, rodině, blízkých, minulosti. Po tom, kým jsem byla před pár lety. Myslim, že to kolem mě všechno neustále krouží a čas od času mě to prostě sejme. Vše začne nějaká zdánlivá blbost... ze který ale spolehlivě píchne u srdce. Jako když mi Dino v práci ukazuje fotku pražský tramvaje a ptá se, co to je. Nebo na mě uplně náhodně na youtube vyskočilo video, kde zpívá Lucie Bílá s Alešem Brichtou. Bulila jsem jak debil. Normálně by mě rozbrečelo maximálně to, jak je ten song špatnej. Tady se tak ale stalo zaprvý, protože to bylo česky, a zadruhý, protože Lucie Bílá vypadá úplně jako moje máma.

20.10.2014 v 11:04 | Karma článku: 21.33 | Přečteno: 1277 | Diskuse

Lucie Menclíková

Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo

Po příjezdu na Zéland se mě pořád někdo ptal, kdy se chystám na bungy jumping, canyon swing a skydive. Moje odpověď zněla nikdy, ani za milion let, a vůbec: vlezte mi na záda. Mám v plánu provozovat dlouhý vejšlapy, potápět se, naučit se surfovat, plavat s delfínama, vidět velrybu a potřást si ploutví s lachtanem. Skákat z mostu budu, až se budu chtít zabít. A nemyslim, že na to potřebuju trénovat.

9.10.2014 v 11:07 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 2232 | Diskuse

Lucie Menclíková

Bez přátel nežiju aneb This is very kurva

Janice je můj bezva parťák, kterýho mám neustále po boku, rameno, na který se můžu kdykoli vyplakat, pomocná ruka, za kterou můžu vždycky zatahat. Taky je to ale zdroj pozoruhodných česko-asijských přátelství.

8.10.2014 v 10:07 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 1714 | Diskuse

Lucie Menclíková

Co doma, část 2.: Necudná pokojská, psycho školení a psycho kočka

Myles s Lisou se ukázali bejt naprosto super lidma. Dost jsem se sblížila hlavně s Mylesem, ze kterýho se stal můj drinking partner (což teda často dopadá dost špatně, páč pít s Irama je fakt o hubu) a taky spoluvýletník.

24.9.2014 v 14:43 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 1655 | Diskuse

Lucie Menclíková

Co doma, část 1.: Zmrzlost až na kost a spolubydlící from hell

Co se týče dění v naší mezinárodní domácnosti během zimy, hlavním bodem bylo, že nám byla fakt zima. Náš dům je konstrukcí taková letní chatka. Stěny jsou snad z kartonu, je to vtipný, že když u normálního domu sedřete zeď, drolí se omítka, tady to vypadá, jako když roztrhnete papír. Co víc – náš krb je joke. Ať to v něm rozfajrujete, jak chcete, teplo je pouze v obýváku, a to jen relativní. Pokud se chcete vážně ohřát, musíte do toho krbu vyloženě vlízt – otevřít dvířka a strčit tam ruce, případně cokoli potřebujete – anebo na něm sedět, jako to dělá Myles, co s oblibou říká, že si „opejká prdel“.

22.9.2014 v 15:05 | Karma článku: 23.61 | Přečteno: 6821 | Diskuse

Lucie Menclíková

Pokud v letadle najdete nějaký drogy… nebuďte blbí a nechte si je!

Asi po tejdnu v práci nás Brad poslal spolu s chlapama na Školení o nebezpečném nákladu – různejch radioakticních a toxickejch látkách, výbušninách, hořlavinách, apod., se kterejma my do styku sice pravděpodobě nepřijdeme,

10.9.2014 v 13:25 | Karma článku: 31.73 | Přečteno: 8836 | Diskuse

Lucie Menclíková

O obřích dámských spoďárech mého šéfa a dalších každodennostech

Věc, která nám od začátku byla kladena na srdce nejvíc, bylo chodit do práce včas. A to tak, že pokud máme začínat v 11:45 a šéf nás uvidí ve dveřích 11:45, je to do nebe volající drzost a máme průser. Jako snad chápete,

6.9.2014 v 13:03 | Karma článku: 23.63 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Lucie Menclíková

4. 9. 2014 Přiznání budižkničemu blogerky aneb Kdyby něco, žiju

Oká, takže nezbývá než přiznat, že s formátem deníku jsem ztroskotala rychlejc jak Titanic. Díky moc všem, kdo mi psali emaily a strachovali se o moje zdraví nebo jim chyběly moje články:) Pravdou je, že jsem se plně zabydlela a večerní psaní vystřídal jinej program. Říkala jsem si pohoda, prostě dám chvíli pauzu a pak to zpětně doženu, ale postupem času se mi poznámky začaly nekontrolovetelně kupit, a čím víc jich bylo, tím nemyslitelnější se zdálo, že je ještě někdy zvládnu smysluplně uspořádat. A tak prostě píšu dneska (zrovna mám chřipku, ležim v posteli a fňukám po mámě) a pokusim se postupně zrekapitulovat, co se s mým životem událo během posledních třech měsíců. Za tu dobu se mi mimo jiné podařilo pracovat celou dobu bez jedinýho dne volna (ok, jednou jedinkrát jsem se omluvila, že je mi blbě, a jela s Janice na road trip:) – pokud tohle čte můj šéf Glen, znova upozorňuju, že google translator je bullshit a tahle věta říká něco jinýho, než si myslí), začít upřímně nenávidět Warehouse, naučit se plynně španělsky, vyskočit z letadla z výšky 4,5 km a padat minutu volným pádem, opařit si v práci celej obličej horkým čajem (což bych v životě nevěřila, že je možný), brečet u písně od Lucie Bílý (což bych taky nevěřila, že je možný), oslavit Vánoce v srpnu, naprosto si zamilovat Queenstown a taky přidat pár řádků do kapitoly "Moje milostné držkopády s cizinci". No ale popořadě :)

4.9.2014 v 15:37 | Karma článku: 21.97 | Přečteno: 1899 | Diskuse

Lucie Menclíková

Moje sestra je Lord Hoven

Dnes trochu z jinýho soudku. Pamatujete si kauzu L. H. alias Lord Hoven? Někdo dával toaletám na VŠE hnědej nátěr a k dílu se hrdě hlásil iniciálama L. H. – protáhnutýma prstem v hovnech na zdi. Moje sestra si na tom v roce 2007 (když byla ještě v pubertě) vybudovala image a všem známejm tvrdila, že je to ona. Tenkrát jsem jí nevěřila.

26.6.2014 v 15:40 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 2459 | Diskuse

Lucie Menclíková

29. 5. 2014 Den blbec

Ráno nám u dveří trůní sněhová nadílka. Janice z toho má druhý Vánoce, vybíhá ven v pyžamu a žabkách, a pokřikuje na mě, ať se jdu honem podívat. Já skypuju a nehnu ani brvou.

24.6.2014 v 15:00 | Karma článku: 24.62 | Přečteno: 5244 | Diskuse

Lucie Menclíková

26. 5. 2014 Jak k nám zavítala depka a vzala nás na disco

Tento blog vznikl na popud mojí kámošky-nepokrevní sestry, která dostala brilantní nápad, že budeme sepisovat naše životní story (ona z ČR a já ze Zélandu), a až se vrátim, tak je dáme do kupy a vydáme. Haha. Ona začala psát první – a skončila stejně rychle, jako začala. Neměla v tej době zrovna nejveselejší období, a když mi poslala svůj první zápis, měla jsem z toho dva dny depku. Pak jsem jí nejistě napsala, jak se má. A dodala, že doufám, že dobře, protože jestli ještě něco takovýho napíše, tak se zabiju. Má mě ráda, a tak s tím radši sekla. Mně chvíli trvalo se k psaní dokopat, a začala jsem se zpožděním. Ale zabít se z toho zatím nechci.

15.6.2014 v 13:30 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 1718 | Diskuse

Lucie Menclíková

24. 5. 2014 Růže od tučňáka

Občas mi někdo pošle email, že čte můj blog a přijde mu to fakt vtipný. To samozřejmě potěší. A tak mi napsal i jeden týpek, co na oplátku za moje psaní, kterým se baví, nabízel, že kdybych někdy potřebovala v ČR něco zařídit,

10.6.2014 v 4:40 | Karma článku: 28.63 | Přečteno: 3328 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1556

"Bukowski s pipinou"

 

Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.

POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic  z toho rád, nebude mít rád ani mě.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.