Lucie Menclíková
Story ze Zélandu a tak vůbec. Ovce, kopce a kopance — můj život, moje kecy, ber, anebo nech bejt.
POZOR, obsahuje ironii, nadsázku a trapný humor. Kdo nemá nic z toho rád, nebude mít rád ani mě.
- Počet článků 76
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1774x
Seznam rubrik
Lucie Menclíková
Lásky jedné tmavovlásky IV. - Jak mě rybář zpráskal prutem
Přemejšlela jsem, že tuhle epizodu snad vynechám, páč je to už vážně trapný... Ale tak jednou jsem se rozhodla jít s kůží na trh, tak bych ji tam měla vynýst celou, no ne? Ou jé, směle do toho.
Lucie Menclíková
O policajtovi, co by zasloužil lepáka
Trocha infa: Jason je už přes deset let rozvedenej a má dvě děti, co žijou s mámou nedaleko od nás. Osmnáctiletej Jacob se zdá jako naprostej pohodář, často k nám chodí něco opravovat na autě a vždycky je nadšenej pro konverzaci.
Lucie Menclíková
Sobotní idylka aneb Vražedkyni prozradila vagína
Skoro každej den si ráno vytáhnu na zahradu deku, snídám a kochám se výhledem na jezero a sousedovic psa, kterej věčně sedí u nich přede dveřma a čumí na mě.
Lucie Menclíková
Nikdy neříkej nikdy, jinak se ti to okamžitě stane
Druhej den odpoledne sedim na koberci v obýváku a prohlížim si zarámovaný fotky, co má Jason rozestavěný kolem televize. Je na nich buclatej asi desetiletej hošík a malá zrzavá holčička, pravděpodobně jeho děti.
Lucie Menclíková
Vánoce v srpnu a neuvěřitelný stěhování aneb Ručníky, co nepočkaly
Se stěhováním jsem dvakrát nespěchala, měla jsem ve starým bydlení zaplacenej nájem na další tejden, a tak jsem si ještě užívala času se spolubydlícíma.
Lucie Menclíková
Pod policejním dohledem
No jo, takže bydlím s Jasonem. Celý se to seběhlo úplně náhodou, vůbec ho neznám a je to policajt, nicméně byla to nabídka, která se neodmítá.
Lucie Menclíková
Usmrkaný goodbye
Omlouvám se za tu propastnou pauzu, je to zázrak, pokud si ještě někdo pamatuje, že jsem se tu pokoušela něco vyprávět, nicméně jsem zpátky a hodlám to dokončit. Uff. Dřív to nešlo, kdo bude číst, pravděpodobně pochopí.
Lucie Menclíková
Lásky jedné tmavovlásky III. - Facka č.2: Květák
Co se týče chlapů, který si vybírám, vypozorovala jsem jednu věc: navazuju v protikladech. Před rokem a půl jsem byla s Čechem, co byl o hodně mladší, hned po něm si začala s Američanem, co byl o hodně starší. Taky to byl arogantní kretén (jak už jsem se někde zmínila), co si myslel, že budu skákat, jak píská, čímž si vysvětluju, proč jsem pak skončila s krotkým Australanem, co by pro mě udělal první poslední. Ten se ale zase nemyl... si nevybereš. No a tak se i teď stalo, že po plešounovi se na scéně objevil týpek s afrem.
Lucie Menclíková
Lásky jedné tmavovlásky II. - Pičulíto, Čiče a Piči
Geograficky se nebudu posouvat příliš daleko, zůstanu u Jižní Ameriky, pouze Brazílii střídá Argentina. Hm, tak si říkám, že můžu působit tak trochu jako typický mladý muž-cestovatel aneb týpek, jehož smyslem života je prodlužovat svůj list národností, se kterýma se vyspal... nicméně vězte, že toto rozhodně není můj případ. Můj případ je pouze to, že mám kurevskou smůlu.
Lucie Menclíková
Lásky jedné tmavovlásky I. - Muž se žlutou ponožkou
Je to tu, pustím se hrdinně do svejch milostnejch eskapád. Nazývat následující epizody „láskama“ je s největší pravděpodobností naprostej blábol... či ironie a cynismus, chcete-li, nicméně mi to přišlo jako dobrej nadpis.
Lucie Menclíková
Vodafone Story III.: Ovocný teror aneb Nejdražší jablko na světě
Někdy je taky prča se zákazníkama. Vtipný jsou vždycky ovocný story. Na Zélandu panujou přísný pravidla ohledně biologický bezpečnosti. Všechny potraviny, rostliny, části rostlin, zvířata a kempovací vybavení je nutno deklarovat. Většina potravin se nesmí dovážet, není povoleno u sebe mít ovoce, zeleninu, maso, živočišný produkty, semena nebo rostliny. Po cestě z letadla k celní kontrole potkáte hned několik odpaďáků s cedulí, která vás upozorňuje na to, že pokud u sebe ještě něco z toho máte, máte pořád čas se toho zbavit. Pokud tak neučiníte, kontrola to odhalí, všechno vám zabaví a zničí, a čeká vás solidní pokuta. Za jeden kus ovoce je to konkrétně v přepočtu 5 000 Kč.
Lucie Menclíková
Vodafone Story II.: Lovec stopařů a pedofilní prodejce sladkostí
Zee je obrovsky milej a přátelskej člověk s brilantním smyslem pro humor, a tak si jeho společnost užívám. Je naopak naprosto vyklidněnej, někdy až moc. Všechno je mu u prdele, nemá problém ráno otevřít třeba o dvacet minut pozdějc, pokud je v práci sám, celou dobu si dělá účetnictví pro svoji firmu anebo projíždí na netu stránky o nízkoenergetickejch domech, do kterejch je blázen.
Lucie Menclíková
Foto story z Údolí prostitutek a Janicina ice bucket challenge
Jak už jsem na sebe práskla dříve, jednou jsem se ulila z práce a vyrazila s Janice na výlet. Bylo to k Mt Cook, nejvyšší hoře na Zélandu. Ne že bysme chtěly vylízt až na vrchol, vybraly jsme track k jezeru Hooker (anglicky "šlapka neboli lehká děva")... no našlapaly jsme se pěkně :)
Lucie Menclíková
Vodafone Story I.: Čínská šikana
Vodafone job mě baví. Jelikož už znám odpovědi téměř na všechno, na co by se zákazník mohl potencionálně zeptat, nejsem za idiota a svou roli mobilního vševědátora si patřičně užívám. Některý dny pracuju s Dinem, dvakrát v týdnu jsem se Zeem a občas sama, to když jeden z nich nemůže. Dino je pro mě hodně komplikovaná osobnost. V podstatě nikdy nevim, co od něj čekat, kdykoli vstoupim do dveří, může tam na mě čekat uplně jinej člověk
Lucie Menclíková
Zmalovaní psi a myši s černejma koulema
V Queenstown je skvělá komunita lidí. Pro ilustraci uvedu facebookovou stránku pro místní o 9 000 členech, kde se klasicky nabízí a poptává ubytování, prodává oblečení, auta, nábytek... ale taky probírá všechno možný, jako třeba jestli jste taky pocítili zemětřesení nebo náhodou neviděli opilce, co nad ránem někomu ukradli poštovní schránku. Lidi se tu taky často v zoufalý naději dotazujou na svoje ztracený kabelky, telefony, pasy či řidičáky (jo, Queenstown je párty town). Nutno přiznat, že nálezci se tu ozývají taky a hlásí, že věci jsou u nich k vyzvednutí, anebo je předali na policii. Občas se fakt řežu smíchy. Anebo žasnu nad tím, jak k sobě lidi dovedou být laskaví a pomáhat si. Potřebujete se dostat z města A do B? Napíšete sem a vždycky se najde někdo, kdo vás sveze. Potřebujete vyzvednout z letiště a všichni vaši kamarádi jsou v práci? Není problém, někdo rád udělá dobrej skutek. Jste v kocovině a umřeli byste pro snídani? Napíšete zoufalý vzkaz a svou adresu, a zanedlouho vám na dveře zaklepe mamina, co zrovna dělala míchaný vajíčka a neváhá se podělit.
Lucie Menclíková
Free hugs and kisses na bolavou duši
Ačkoli se zdá, že mě ten stav dohání čím dál tím míň, občas se mi vážně stejská. Po ČR, rodině, blízkých, minulosti. Po tom, kým jsem byla před pár lety. Myslim, že to kolem mě všechno neustále krouží a čas od času mě to prostě sejme. Vše začne nějaká zdánlivá blbost... ze který ale spolehlivě píchne u srdce. Jako když mi Dino v práci ukazuje fotku pražský tramvaje a ptá se, co to je. Nebo na mě uplně náhodně na youtube vyskočilo video, kde zpívá Lucie Bílá s Alešem Brichtou. Bulila jsem jak debil. Normálně by mě rozbrečelo maximálně to, jak je ten song špatnej. Tady se tak ale stalo zaprvý, protože to bylo česky, a zadruhý, protože Lucie Bílá vypadá úplně jako moje máma.
Lucie Menclíková
Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo
Po příjezdu na Zéland se mě pořád někdo ptal, kdy se chystám na bungy jumping, canyon swing a skydive. Moje odpověď zněla nikdy, ani za milion let, a vůbec: vlezte mi na záda. Mám v plánu provozovat dlouhý vejšlapy, potápět se, naučit se surfovat, plavat s delfínama, vidět velrybu a potřást si ploutví s lachtanem. Skákat z mostu budu, až se budu chtít zabít. A nemyslim, že na to potřebuju trénovat.
Lucie Menclíková
Bez přátel nežiju aneb This is very kurva
Janice je můj bezva parťák, kterýho mám neustále po boku, rameno, na který se můžu kdykoli vyplakat, pomocná ruka, za kterou můžu vždycky zatahat. Taky je to ale zdroj pozoruhodných česko-asijských přátelství.
Lucie Menclíková
Co doma, část 2.: Necudná pokojská, psycho školení a psycho kočka
Myles s Lisou se ukázali bejt naprosto super lidma. Dost jsem se sblížila hlavně s Mylesem, ze kterýho se stal můj drinking partner (což teda často dopadá dost špatně, páč pít s Irama je fakt o hubu) a taky spoluvýletník.
Lucie Menclíková
Co doma, část 1.: Zmrzlost až na kost a spolubydlící from hell
Co se týče dění v naší mezinárodní domácnosti během zimy, hlavním bodem bylo, že nám byla fakt zima. Náš dům je konstrukcí taková letní chatka. Stěny jsou snad z kartonu, je to vtipný, že když u normálního domu sedřete zeď, drolí se omítka, tady to vypadá, jako když roztrhnete papír. Co víc – náš krb je joke. Ať to v něm rozfajrujete, jak chcete, teplo je pouze v obýváku, a to jen relativní. Pokud se chcete vážně ohřát, musíte do toho krbu vyloženě vlízt – otevřít dvířka a strčit tam ruce, případně cokoli potřebujete – anebo na něm sedět, jako to dělá Myles, co s oblibou říká, že si „opejká prdel“.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
